Libor Daněk, Hi-Ph
Co se všechno se změní, když se něco změní
aneb Jak jsem chtěl novou knihovnu
Na začátek jen jednu poznámečku: nebude to sice tak moc ontologie, ale k danému tématu se přece jen přiblížím
Když jsem přijel v pondělí v jednu ze školy, překvapilo mě, že za dveřmi bytu jsem narazil do svého psacího stolu. Možnost náhodného přesunu seskupení atomů, které tvoří stůl, z pokoje do předsíně sice fyzika nevylučuje, ale přece jen jsem ji zavrhl, když jsem za stolem uviděl sestřinu židli. To by už bylo moc i na kvantovou fyziku. Zeptal jsem se tedy tatínka co se děje a dozvěděl jsem se, že mám dát svůj batoh do obýváku a pomoci mu přenést sestřin stůl do svého pokoje. Přišlo mi to sice podivné, ale co se dalo dělat.
Zašel jsem si odložit batoh do obýváku, ale tam už nebylo kam. Všude ležely hromady věcí, o kterých jsem ani netušil, že bychom je mohli mít doma. Přidal jsem teda batoh na jednu hromadu v místě, kde jsem tušil sedačku a odešel pomáhat se stolem.
Když jsme přenesli sestřin stůl do mého pokoje, zjistil jsem několik zásadních změn oproti ránu, kdy jsem pokoj opouštěl.
Bojácně jsem se optal, proč je sestřin stůl v mém pokoji. Dozvěděl jsem se, že proto, aby se sem vlezla postel. Rezignoval jsem na to, abych se ještě na něco zeptal a jen poslouchal další a další příkazy. Bylo toho dost.
Přenést sestřinu postel ke mně a položit vedle nové police. Zároveň jsem se dozvěděl, že police je vyrobena z mé bývalé postele. Pak jsem musel vynosit všechny věci, co byly v posteli v kuchyni, protože celá dvojdílná postel se stěhovala k sestře. To mě bavilo, protože tato postel byla plná hraček z doby, kdy jsem byl asi o deset let mladší. Tatínek mi ale po několika minutách hraní všechna autíčka sebral s tím, že teď na to není čas. Zkusil jsem oponovat tím, že trénuji křižovatky kvůli řidičáku, ale nechtěl mi je vrátit, ani když jsem na něj mířil dětským samostřílem. Asi mu vadili vojáčci, které jsem autíčky srážel. No, něco se změnilo.
Tak jsme šli opět stěhovat. Přenesli jsme k sestře postel z kuchyně, přesunuli několik skříní a skříněk, vrátili k ní psací stůl a židli. Nanosili všechny podivné věci z obýváku do jejího pokoje a něco i do mého pokoje. Lůžkoviny, které ležely tam, kde dřív býval stůl, jsem nacpal k sobě do postele a to co zbylo, naházel k sestře, stejně jako jsem tam nanosil věci, o kterých se mi zdálo, že mi nepatří.
Mezitím odešla maminka do práce a tatínek se vydal za dědem do nemocnice. Dostal jsem úkol poklidit svůj pokoj a tak trochu i zbytek bytu. Řekl jsem jo a šel si lehnout do obýváku, kde se uvolnilo trochu místa. Pustil jsem si CD a čekal, až přijde sestra ze školy.
Přišla za chvíli. Trochu ji zarazilo, co dělá její oblečení v předsíni a její zrcadlo v kuchyni, ale větší šok ji připravila velká postel z kuchyně, která od zmenšila prostor v jejím pokoji na polovinu. Zasmál jsem se a řekl, že má poklidit byt. Ještě jsem k ní naházel pár věcí, které vypadaly jako její a zavřel se v pokoji.
Bohužel, každou chvíli za mnou přišla sestra a přinesla mi něco z toho, co jsem k ní naházel, protože jsem tiše doufal, že už to neuvidím a se slovy, že to není její, mi to tu zanechala. Chvíli jsme se hádali a pak jsme se dohodli, že to dáme do obýváku, ať si úklidu užijí i rodiče.
Asi za hodinku jsem utekl do autoškoly a na trénink. Když jsem se v devět večer vrátil, byla předsíň a obývák uklizeny, ale v mém pokoji se nic nezměnilo. Byl stále plný všeho možného. Je i teď, když toto píšu. Je tu sestřin koš na věci, přenosná televize, hromady dětských knih, několik lampiček stolních i nástěnných a oblečení.
Ale abych se vrátil k tématu a taky k tomu, proč to všechno tady píšu. Vychází to z toho, co je uvedeno v nadpisu (Co všechno se změní, když se něco změní). Neprozřetelně jsem se totiž před několika měsíci zmínil, že bych potřeboval lepší knihovnu. Tatínek vymyslel, jak změnit starou postel v knihovnu a když přemýšlel, jak mi ji dá do pokoje, napadlo ho, že by mohl trochu změnit i několik jiných věcí, aby to v mém pokoji vypadalo líp. Dopadlo to tak, jak to dopadlo. Byt je přestavěn, můj pokoj je plný přebytečných věcí a v nové knihovně ještě nejsou police, takže knížky stejně leží (a překáží) všude tam, kde ležely a překážely dříve.
Z výše uvedeného se dají vyvodit tyto závěry:
(kdyby tento referát byl o determinismu, tak bych asi napsal, že nová knihovna zřejmě podmiňuje stěhování celého bytu)
Jo, ještě jedna věc, rodiče koupili novou sedačku, tentokrát rohovou, takže budeme měnit obývák. Ani se neodvažuji hádat, co všechno se zase změní.