Libor Daněk

Hi-Ph

Hraje Bůh kostky? (Einstein - Bohr, zpět k tématu determinismu)

(případné spory, zda teorie a názory zde uvedené byly těmto fyzikům známy odmítám, jelikož se jedná principy)

Malá hospůdka těsně před zavírací dobou, u jednoho ze stolů sedí Albert Einstein s Nielsem Davidem Henrikem Bohrem a hádají se o problému determinismu

Albert: Hele, Nielsi, já ti to nemůžu pořád opakovat, uvědom si, že běh světa musí být určený dopředu, jinak by přece to nemohlo fungovat.

Niels: Alberte, ty seš fyzik, já jsem fyzik, nebudeme se přece hádat. Ty musíš uznat, že nemáš pravdu. Vzpomeň si, jak si se spletl se statickým vesmírem. Až Friedman ti to vyvrátil.

Albert: To nemá s determinismem nic společného!

Niels: Ne, to nemá, ale ukazuje to, že i ty se můžeš mýlit. Uvědom si, že když kolega Born zavedl pravděpodobnostní interpretaci, tak vlastně řekl, že až pozorování donutí částici, aby se rozhodla, kde se bude nacházet. To není trik, to je kvantová fyzika. Není žádné dopředu určené, že tady se stane toto a tady vedle tamto.

Albert: To je blbost. Já už jsem to Bornovi psal. Kvantová mechanika je jistě úžasná. Ale vnitřní hlas mi říká, že to není ta pravá skutečnost.

Niels: Vnitřní hlas. Blbost. Nic takového není.

Albert: Nech mě domluvit. Já neurčitost odmítám, za vším musí být něco, co nahodilost popírá. A víš, kdo řekl toto: Kdyby věděl, že se v tom kvantovém skákání nedostane k ničemu pevnému, tak by se v tom neangažoval. Nemám rád kvantovou teorii a je mi líto, že jsem s ní měl co do činění. Schrödinger! Kvantový fyzik. A mimochodem, nechceš kotě?

Niels: Ne, nechci, jsem alergik. Proč?

Albert: Ale, přemnožily se mu kočky a on neví co s nimi.

Niels: Aha. Ale jinak, toto je jasná rána pod pás. Ten zrádce. Ovšem na druhou stranu, v makrosvětě existují jevy z neurčitosti vycházející. Taková supravodivost, to je věc. A neříkej, že to tak není. A pozorování to potvrzuje.

Albert: Jo, ale pozorování je vaše jediné štěstí, kdyby to byla jen teorie, tak je už dávno zamítnutá. Když jsem psal do sborníku k Maxwellovým narozeninám, tak jsem napsal, že fyzikové, Nielsi, nebudou natrvalo uspokojeni. I když spojí kvantovou fyziku s mojí relativitou, která mimochodem je tak mimochodem deterministická.

Niels: Já vím, ale jen proto, že chceš. Ale pokračuj.

Albert: No prostě, Nielsi, budou hledat, jak se vrátit k polím a parciálním diferenciálním rovnicí, které umožní dokonalý a jednoznačný popis vývoje vesmíru.

Niels: Alberte, neblbni, to je tak, jak to je, neurčitost základ. Kdyby tě slyšel Heisenberg, tak by ho asi ranilo. Neurčitost nezměníš, ani kdybys moc chtěl.

Albert: No a co taková teorie skrytých parametrů, jak ji formuloval David Bohm? Pozorování unikají skryté parametry, které kauzálně určují průběh parametru.

Niels: jo, jenže jak říká název, tyto parametry jsou skryté a tedy ve skutečnosti nepoznatelné. Jsou zavedené jen proto, aby zachránily determinismus. Ne, nemohu souhlasit. Osobně bych přijal teorie paralelních vesmírů, jak ji prosazoval kolega Wheeler.To je poměrně dobrý nápad, podívej se na tu bandu sci-fistů, jak to dokáží pěkně využít.

Albert: Nielsi, já, já jsem to sice nechtěl říct, ale budu muset. Je to něco, co se nedá jen tak přejít. Nielsi, Bůh kostky nehraje!

Niels: Alberte, promiň mi to. Vím, že to raní tvé city, ale Boha mi do fyziky netahej. To ne.

Albert: To jsi mě opravdu ranil. To se asi neshodneme. A to jsem měl nachystáno řešení, co by se mohlo líbit nám oběma. Determinismus existuje, stejně jako kauzalita, ale my je nemůžeme racionálně zachytit.

Niels: No, čekal jsem víc od fyzika tvé velikosti, protože toto mi připomíná jinak vyjádřené skryté parametry, ale co se dá dělat.

P.S. všimli jste si podobných jmen tří kvantových fyziků - Niels Bohr, Max Born a David Bohm?

Použitá literatura (pro ty co tomu nevěřili nebo nerozuměli):

GRYGAR, Jiří. Okna vesmíru dokořán. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1990

GRYGAR, Jiří. Vesmír, jaký je. 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 1997

HAWKING, Stephen W.. Stručná historie času. 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 1991

Kol. autorů. Filosofický slovník. 2. opr a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998

SHEFFIELD, Charles. Noční můry klasické fyziky a kvantové paradoxy. In: Ikarie 8/99, s. 11-13