Kamil Fila; FV-PH

Co všechno se změní, když se něco změní

Začínat referát tak otřepanou frází, že “změna je život”, téměř popírá její vlastní význam, neboť právě neustálé opakování tohoto úsloví jakoby by bylo v našem životě hlavní neměnnou jistotou. Říká ho každý a při paždé možné příležitosti, když se věci vyvrbí tak, jak bysme zrovna nechtěli.

I populární reklamní slogan dneška evokuje dva antagonistické pohyby - “Nevaž se-odvaž se !” Nabádá k pohybu, ale sám se už pěkných pár pátků vůbec nemění. “Hlavně GO !”

Stáváme se pod vlivem této ideologie fakticky cool “kineting people” ? Copak jsme až doteď jen nehybně dřepěli na zadku ?

Kdepak, pohyb tu byl už od počátku světa. Vlastně, svět začal existovat teprve s existencí pohybu. Do té doby se nehybný Bůh, první hybatel vznášel někde na něčím, tak jak to stojí v Bibli. Pak řekl “Budiž světlo !”, vyhrnul si rukávy a jal se oddělovat souš od vody. Makal pět dní bez odpočinku jako fretka a v ten šestý, už trochu unaven, uhňácal z hlíny svou ubohou imitaci - člověka. A pohyb se, díky skopičinám, které tento tvor vyvádí, až dodneška nezastavil.

Ale nebuďme zas tak domýšliví. Svět se točí i bez našeho přičinění. (Leda Superman umí pootočit glóbem, a to jen v případě, že potřebuje vrátit čas kousek nazad, protože Lois Laneová právě umřela a on si neumí svůj život bez jejího peskování představit.)

Pohyb, abych se už konečně dostal k jádru věci, není jenom ten, který registrujeme svými smysly, nejčastěji očima. Mechanické formy přesunů těles z místa na místo jsou nejmarkantnější a dobře se ve stacionárních soustavách propočítávají. Skrze něj se měří čas a díky součinnosti těchto dvou veličin zase lehce dopočítáme dráhu - prostor. Jenže co takový

vznik a zánik, růst a zmenšování, chemické reakce ? Inu, to jsou taky formy pohybu.

A vůbec třeba myšlení je taky pohybem - ne nadarmo se říká “hnutí mysli”, “myšlenkový pochod”, “duchovní úpadek”, nemluvě o imperativu “vzít rozum do hrsti”atd.

Zkrátka v hlavě nám něco šrotuje, zavařují se mozkové závity a ideje kolotají v divokém víru.

Pohyb bychom vlastně mohli nahradit módními slovy proces či interakce. Pohyb potřebuje svůj stimul a vždy vydává zpětnou vazbu. Mění se struktura materiálu-nositele pohybu, předává se energie, vyměňují se informace. Dochází ke změně kvality i kvantity, funguje neustálý dynamický koloběh ničení a vytváření, myslící organizmy se učí i zapomínají.

“Řeči se vedou a voda teče”. Co by mohlo sloužit jako lepší důkaz, že lidový plk vystihl podstatu teorie relativity ? Že pohyb je absolutní pouze tím, že je všudypřítomný, jeho relativnost pak závisí na konktétní formě vnímání.

A klid ? Ten si užijeme až poté, co provedeme svůj poslední pohyb, totiž až zaklepeme bačkorama a natáhneme brka. Ale pozor ! I tak se nám může stát, že budeme prdět do hlíny anebo chrastit v urně.