Vítězslav Bican

Jak kdy? Situace se samozřejmě liší. O co by nám mělo vlastně jít v životě. Asi o život, ne? Když vedle sebe postavíme život a pravdu, je evidentní, že jsou to dvě úplně jiné věci, dva pojmy, které stojí zcela mimo sebe. Na jedné straně život jako to, co je to úplně nejobyčejnější, nejprázdnější a nejméně hodnotné. Na druhé straně pravda jako smysl tohoto života, jako to, co je nejposvátnější, to, co je nejvznešenější, to, o co se vyplatí vždy bojovat. To, proč se vyplatí umřít. Stávalo se to v minulosti tolikrát, nesčetněkrát, protože lidé pro pravdu skutečně umírali, nebo alespoň riskovali své životy. A tyto životy riskují i v dnešní době. Pravda je to, o co se má hrát, život je jenom taková berlička, takový základ, který nám umožňuje být. Pravda je to, co dává význam, co je tím nejvyšším, život je tím nejnižším, co má každý, aniž by si toho nějak vážil.

Tak takhle je také možné uvažovat, ale je to uvažování správné? Rozhodně ne. Pokud už vůbec chceme nějakým způsobem postavit do sporu nebo pře život a pravdu, musíme vždy vycházet od toho, co je nám nejvlastnější, ptát se, jestli košili nebo kabát? A co je v tomto případě košilí a co kabátem? Pokud bychom si vzali jenom košili, bude nám zima, ale po těle celkem příjemně díky jejímu materiálu. Pokud si vybereme kabát, bude nám zima také, ale naše pocity budou ještě horší, protože nám drsná látka kabátu bude nepříjemná. A ještě budeme vypadat jako blázni, kteří se neumí obléknout. Nakonec to povede k tomu, že kabát sundáme a vyměníme za košili.

A stejně si budeme počínat, když se budeme muset rozhodnout mezi pravdou nebo životem. Jestliže získat jedno bude znamenat ztrátu druhého, nelze se z přirozenosti lidí rozhodnout pro pravdu. Nikdo nechce nežít, přežití je základní pud všech živočichů, a to, že ho v nás společnost systematicky tlumí a překrývá něčím jiným, je jen umělým důsledkem. Jak by bylo možné dát přednost pravdě před životem, jak by bylo možné, aby nám šlo spíše o ni než o něj? Těžko. Pravda nám nikdy nemůže nahradit život. Ano, je krásné o ni usilovat, bojovat za ni, ale život je to, co nám teprve dává tuto možnost boje a usilování. Je nutné vždy se nejprve přiklonit k životu, k empirickému, k smyslovému. V životě (kde jinde?) jde vždy nejprve o život sám, o jeho zachování, o jeho udržení. Až poté může přijít snažení se o něco jiného, o něco, co život možná zdokonaluje a zkrášluje, ale co je vposledku vždy pouze druhotné – pravda.