Petr Charvát

Širší téma této úvahy je Subjekt a objekt, což nás odkazuje k problému poznání světa a pozici subjektu v něm, ale také k roli subjektu při procesu poznání reality kolem něj. Vztah subjekt – objekt je jednou ze základních a nejčastějších „dvojiček“ používaných ve filozofickém úzu (mezi dalšími můžeme vzpomenout například idealismus – materialismus, duše – hmota atd.). Avšak právě vztah subjekt – objekt je pro nás docela zavádějící. Pokusíme se krátce vysvětlit proč?

Ve filozofii převládala v průběhu dějin různá paradigmata. O nejstarší řecké filozofii se tvrdí, že je zaměřena na objekt, což znamená, že je především substanční a předmětem jejích spekulací je realita okolního světa. I středověká filozofie, resp. theologie, pohlíží na svět jako na stvořené dílo Boží, čili opět převládá hledisko směřující k objektu. V 18. stol. vstupuje na scénu docela inteligentní člověk jménem Immanuel Kant, který předvádí tzv. obrat k subjektu, čímž se filozofická spekulace obrací ke člověku samému. Moderní filozofie je pak směsicí všech přístupů a laikovi tak připadá zbytečné se tím hlouběji zabývat ( ne tak studentovi filozofie !!!!!)

S nástupem moderny je však spojen jeden velmi důležitý fakt, a to, že výzkum a poznání vnějšího světa začíná spadat i do jiných oblastí než do filozofie. Začínají se emancipovat vědy jako je fyzika, astronomie, … Právě díky specializaci na dané problémy, se poznání reality okolního světa stává dynamičtější a snad i objektivnější. S nástupem těchto exaktních věd, přícházejí i nové metodické postupy. Jedním z nejdůležitějších je pak pokus, resp. experiment. Na základě experimentování je možné verifikovat nebo naopak falzifikovat nově poznané a tím potvrzovat anebo vyvracet nové teorie.

Když se na mě díváte, tak se mi to zrovna nepovede…, nám může jako téma postačit k tomu, že experiment jako nástroj vědy je velice důležitý a dá se říci i nenahraditelný, neboť velmi často nám nezbývá nic jiného než pracovat pomocí teorie pokus – omyl. Pak může být odpovědí na dané téma to, že experiment někdy selže, což ale neznamená pád teorie nebo nějakého poznatku (to se děje až po několika dalších potvrzení či vyvrácení).

Máme ale dojem, že autor tohoto tématu měl na mysli něco jiného. Moderní fyzika totiž dospěla k tomu, že dělení na subjekt a objekt je v podstatě nepatřičné, neboť v pozorovatel svým pozorováním ovlivňuje pozorovanou skutečnost (např. pohyb částic). V moderní vědě tedy dualita subjekt a objekt padá, resp. neplatí absolutně.