Petr Charvát

(infantilní zamyšlení)

Autíčka, panenky, oslíčci a jim podobní plyšáci ..., to je směšně malý výčet několika dětských hraček, se kterými se děti seznamují již od narození. Vztah dítě – hračka se odehrává v několika stádiích, ve kterých hračka zastává různé funkce a slouží nejen jako poznávací nástroj.

Pre – stádiem je možné nazvat nejranější období, kdy hračka slouží jenom jako nástroj rozptýlení a dítě s ní nevytváří žádný vztah. Takové hračky jsou pak zavěšeny na kočárku, u postýlky a malé dítě se na ně jen směje a když zrovna nepláče nebo nespí. Zde dítě ještě nic nepoznává.

V prvním období (to je v raném stádiu dítěte) se dítě s hračkou identifikuje. Hračku už není pouze bezvýznamný předmět zavěšený na šnůrce postýlky, ale dítě s ní začíná pomalu komunikovat, hrát si s ní apod. V tomto období je již možné nalézt vztah, který se mezi hračkou a dítěm vytváří. Prototypem tohoto stádia jsou plyšové potvory, které se stávají největšími kamarády malých dětí. Většina malých dětí pak s sebou tahá malého tygříka, lvíka nebo něco podobného a s ním pak rozmlouvá, hraje si s ním. Filosoficky řečeno, pro dítě je hračka nástrojem komunikace a s ní řeší své první otázky.

Druhé období je nejpodnětnější . Zde nacházíme dva typy hraček: pro holky a pro kluky. Modelem dívčí hračky je panenka. Holčička se o ní stará, obléká ji, staví domeček... Kluci naopak nacházejí sebe samé v autíčcích. V dětském pokoji pak nacházíme rozbitá auta po různých srážkách a konstrukčních vynálezech. V tomto období se projevují odlišnosti dětí, kdy jejich hračky jsou opravdu používány jako nástroj poznání. S panenkou holčička reflektuje realitu kolem sebe a „hraji si“ na dospělé. Kluci naopak v sobě projevují technicko – destrukční schopnosti. Samozřejmě, že se najdou i zde případy, kdy si děvčátka hrají s tatrovkami nebo zastávají roli „zlodějů“ v dětských hrách a kluci si hrají s panenkami nebo jezdí po ulici s kočárkem, ale v pozdějším období svého života mají takoví jedinci dosti odlišné formy chování a mají problémy se svým zařazením ve společnosti.

Třetí období je charakteristickým výrokem „ty jsi jako malé děcko“. Dospělí lidé (alespoň podle občan. průkazu) nalezají své uspokojení opět v jistých hračkách. Mohou to být auta, druhé pohlaví apod. Tato je opět ale spíše pole jiného společ. Odvětví než filozofie.

Nakonec lze tedy říci, že hračka je pro děti jakýmsi MODELEM reality a právě ona slouží jako nejjednodušší nástroj komunikace, adaptace na prostředí...prostě dítě skrze ni poznává svět kolem sebe.