1. Gnoseologické postoje

Odpověď na otázku po poznatelnosti světa v prvé řadě závisí na zvoleném měřítku pro pojem „svět“. Světem pro nás může být prostor našeho pokoje, Země nebo celý vesmír, nebo i nekonečně mnoho jiných vesmírů, o nichž nic nevíme.

Je zjevné, že poznání má v zásadě dvojí  podobu, kvantitativní (množství poznaného) a kvalitativní – poznání principu, principů světa. Připustíme-li ale možnost existence nekonečného množství světů na založených každý na svém principu, pak problém kvantity a kvality poznání vlastně splývá.

Budeme-li ale dále uvažovat v měřítku Země a vesmíru, tzv. „známého“, rozdíl kvality a kvantity se nám zde jeví podstatnější. Člověk má totiž tendenci vykládat a chápat tento svůj svět jako projev jednoho principu. ((Co kdyby byl tím jedním principem chaos?)) Nepozná samozřejmě všechny jednotliviny, ale možnost poznání podstaty svého světa nepovažuji za úplně vyloučenou. Zřejmě zde hraje roli způsob poznávání. Pokud taková možnost existuje, pak ji má spíše než akademik ve vědeckém ústavu či filozof ve svém sudu spíše někdo jako jogín na své hoře.

Otázka po poznatelnosti světa nás odkazuje v podstatě na otázku po jeho povaze. Je-li např. realita veskrze proměnlivý chaos, pak stav skutečnosti, který jsem právě poznal, je v příští chvíli irelevantní.