Ano, ano; starý známý problém relativismu je vpravdě tím, o čem bude lze a bude třeba pořád znova a pořád dokola psát zamyšlení. A to máme snad tolik relativismů, kolik je (filozofických) disciplín. Gnoseologický relativismus, etický relativismus, relativismus hodnot a čertví co ještě. Také v dějinách se relativistický (ne)postoj vrací s pravidelností pruského úředníčka. Není nemožné nalézt odůvodnění. Vystoupení relativistických choutek bývá spojeno s nebezpečím dogmatismu. V očích relativisty začíná koncepce filozofie podezřele kvasit, chytat plíseň a hnilobu, a je tedy třeba z těchto neduh ji vyléčit. A tak se hledá příčina chorobného stavu. A zde nastává onen kardinální moment – chvíle zpochybňování stavebních kamenů předchozího, chvíle rozvolňování axiomatických schémat, chvíle problematizování „neproblémového“, chvíle umrtvování zažitého – chvíle relativistova.

Jenomže docela často se může stát, že relativista to s léčbou přežene, že se stane jakýmsi ostudným (někdy také bohužel osudným) šlendriánským léčitelem. Takový „dobroděj“ pak zpochybňuje, rozvolňuje a problematizuje i to, co zpochybňovat, rozvolňovat a problematizovat je zbytečné, kontraintuitivní a škodlivé. V dobré víře (nebo ve zlé škodolibosti?), že koná ozdravnou a očistnou činnost, stává se relativista hrobníkem. A pochopitelně neodogmatikem, neboť říká: ´právě takové a takové předsudky je třeba relativizovat´.

Dobrým příkladem mohou být některá tvrzení populárních „postmoderních“ filozofů. Není to jenom Richard Rorty, který vyhlásil válku sémantice. Pro Rortyho (a spol.) neexistuje (například v literárním díle) objektivní užití významu – vše, co čteme, je vlastně dáno tím, jak to my čteme. Namísto přiřazení významu výrazům se můžeme pouze dohadovat co a kdy a jak číst. Namísto sémantiky jenom pragmatika. Jenom kontexty jsou vposled tím, co nám zbývá a na co se můžeme odvolávat. A jsou to navíc vlastně jenom naše osobní kontexty, kontexty našeho čtení. Taková dokonalá relativizace kterou přináší onen „language turn“ si vynucuje nejednu krvavou oběť. V neposlední řadě je to oběť dorozumění…