3. Zákon platí vždy a všude.

Tedy je jedno co uděláme. Vždy všechno nějak dopadne. Nějak? Ne. Vždy všechno dopadne přesně podle zákona. Tedy nutně tak a tak. S toho plyne, že jsme v zajetí, pod diktátem nepřekročitelného zákona. A v tomto smyslu je jedno co uděláme, nebo neuděláme.

Zákon platí. Jistě.

Zákon platí nutně. Jak by ne?

Zákon platí vždy a všude. Opravdu?

Jak opravdu?

Opravdu vždy a všude?

No, co já vím, tak platí, platí nutně, platí nyní a zde.

Aha ... A mohl v minulosti neplatit?

No, nemohl by neplatit! Nebyl by to zákon. Ovšem mohla by být potíž s pojetím minulosti. Včera, či před sto lety asi platil i když nebyl znám a formulován.

Platil už od „ počátku „ ? Čili už před počátkem ( světa ) ?

Dost o tom pochybuji, protože pak by opravdu bylo fuk co uděláme a nebylo by vyhnutí.

Copak z toho plyne, že dnes vyhnutí je?

Prozatím toto odložme stranou.

Tudíž, není-li zákon platný již před počátkem, je odvislý od světa, možná i od stavu světa. Vyvíjí-li se svět, musí se sním vyvíjet i zákon!

Podle čeho se vyvinul svět?

Jistě ne podle zákona platícího nezávisle na něm. Tím se dostáváme do pěkné šlamastiky Nezoufejme, vraťme se na začátek úvahy.

Vyvíjí-li se svět a sním zákon v něm platící, pak mi to implikuje, že dokážu-li ovlivnit vývoj světa, ovlivním i zákon v něm platící!