Hmota je/není jen pojem.

Tato úvaha bude pravděpodobně muset stavět na velmi málo axiomech - první je obsažen už v nadpise - že totiž hmota je pojem. Alespoň o to se tedy nebudeme muset přít a dáme si hned za cíl vyzkoumat, jestli je i něčím více.

Pojmy občas korespondují se skutečností, ale rozhodně nemusí. Pojem „francouzský král“ není špatným pojmem; pouze se v současné době k ničemu nevztahuje. Stejně tak mgr. Fialou s oblibou používaný pojem fénixe, o kterém si myslíme, že ve skutečnosti neexistuje. Ale pojem je tady. Téma nadpisu chápu jako výzvu k zamyšlení, zdali pojmu „hmota“ koresponduje něco ve skutečnosti. (Chápat to jinak, asi se za chvíli vzdálím daleko od filosofického uvažování.)

Podívejme se, jak se termínu hmota a slov od něj odvozených používá v každodenní řeči. Mluvíme o hmotných objektech. Hmotnost je fyzikální veličina, můžeme podle ní objekty kvantifikovat. Dle převládající teorie je hmota složená z atomů - tedy všechna hmota. Každý atom má svou hmotnost, dokonce i každá část atomu. To znamená, že pro ty, kteří této konstrukci věří, se tento pojem opravdu vztahuje k realitě - můžeme ukázat na cokoli a říct: Toto je hmota; a nepřijde nám to divné a nesprávné. Stejně tak ale můžeme říct: Toto je člověk, Toto je pták, a tak dál, a vždy budeme mít jistotu, o čem mluvíme a na co ukazujeme („Toto je fénix“ řekneme tehdy, až jej uvidíme.).

Když budeme realisty, všechno pro nás bude v pořádku. Jako nominalistům se nám to ale nebude líbit. „Hmota“ je rodový pojem, označující skupinu druhových pojmů, ne individuální věci v realitě. I výraz „člověk“ označuje množinu tvorů specifických vlastností, ne určitého tvora. Z tohohle pohledu to tedy vypadá, že celá soustava pojmů je pouze naše konstrukce a že realita je výčtem jednotlivých věcí. Věta „Toto je člověk“ bude jen vypovídat o příslušnosti do určité množiny, nebude ale přímo označovat vypovídané.

Vidíme tady dva pohledy, každý v mnohém opodstatněný. Kdybychom brali problém ještě šířeji a ptali bychom se, zdali vůbec existuje hmota nebo ne, bez návaznosti na problémy výše diskutované, došli bychom také k mnoha rozdílným pohledům. Vždyť všechno kolem nás může být jen přelud (--Parmenides), odlesk ideálního světa (--Platón) anebo jen sled vjemů proudících do našeho mozku (--Berkeley). V té chvíli by jakékoli úvahy o hmotě ztratily význam, stejně jako např. úvahy o prostoru. Popis takových úvah ale rozhodně není na jednu stránku textu nebo na hodinu diskuse.