Konečnost/ Nekonečnost Světa

Při vyslovení slova ‘nekonečno’ se nám může vybavit hned několik věcí - nekonečno v počtu(čísel, věcí), nekonečno v čase, nekonečno v prostoru. Není to tedy zdaleka pojem jednoznačný. Jeho struktura ale vždy odkazuje na něco nekončícího. V souvislosti s naším světem se budeme zabývat pouze dvěma kategoriemi - časem a prostorem (pro jednoduchost; takových možných kategorií je totiž velmi mnoho).

Co se týče času, názory se v minulosti velmi lišily a liší se i teď. Křesťané kupříkladu zastávají vizi světa, který má konec v čase. Augustin postuloval už v období raného křesťanství, že Bůh stvořil čas společně se světem, proto se tady nedá říct, že svět má začátek ‘v čase’, není ale pochyb, že jakýsi začátek měl. Jiní naproti tomu soudí, že svět/vesmír tu byl od nepaměti a bude tady pořád. Nejsou vhodné argumenty, které by zvýhodnily jeden nebo druhý názor nebo jakýkoli jiný. Jsou jen další (vědecké) teorie. Většina vědců zastává teorii velkého třesku - vzniku světa ze singularity, kde nefungovaly žádné nám známé přírodní zákony (tedy cokoli spojené s naším viděním času a prostoru). Jejich názory na vývoj vesmíru se pak dělí do tří skupin - vesmír se buď od velkého třesku nezadržitelně rozpíná (časově neohraničená budoucnost), nebo se rozpíná jen do určitého bodu a pak se začne znovu smršťovat, až dosáhne opět singularity (ohraničená budoucnost), anebo se v nekončícím procesu stále ‘probouzí’ a zase padá do singularity (neohraničená minulost i budoucnost).

Co se týče prostoru, mnohé řečené výše platí i zde. Singularita totiž není něco, co by se dalo sledovat z bezpečné vzdálenosti při šálku kávy jako třeba novoroční ohňostroj - je to záležitost nejen hmoty, ale i prostoru. Prostor i čas vznikají současně s velkým třeskem. Nekonečnost prostoru je relativní. Jestli opravdu hmota zakřivuje prostor natolik, že kdybychom se vydali z jednoho místa ve vesmíru po rovné dráze, dříve nebo později bychom se na to samé místo vrátili (čistě teoreticky), pak je opravdu vesmír nekonečný tak, jak je nekonečná kružnice. Po určité velmi dlouhé době v něm už nic nového neobjevíme, ale nikdy se nedostaneme na jeho konec.

V dějinách věd jsme se setkali s mnoha koncepty konečných vesmírů, ale ty byly myslím dostatečně překonány.

Na konec bych chtěl přidat jednu relativizující poznámku - vesmír, který zkoumáme, je pořád jen vesmírem nazíraným našimi smysly. Nechci obhajovat Berkelyho. Chci jen podotknout, že za naší úrovní nazírání se může skrývat milion dalších úrovní pohledu, pro které mohou být kategorie času a prostoru nepoužitelné a zbytečné a které třeba většina z nás není schopna odhalit.