Dvakrát měř a jednou řež aneb opakování měření a pozorování jako základní podmínka budování teorie.

Opakovatelnost experimentu je jedním ze základních metodologických problémů vědecké praxe a její legitimity. Dříve však než je možné prozkoumat roli experimentu ve vědeckém poznání, je třeba si připomenout filozofickou teorii vědy. A. Anzenbacher definuje vědeckou teorii jako jazykově formulovaný systém, systematicky uspořádanou soustavu vět, přičemž hranice mezi teorií a vědou není jasně dána a většinou spočívá v pojetí vědy jako systematický soubor teorií. Hledání axiomů, na nichž je možné deduktivně budovat vědecké teorie předpokládá (alespoň při studiu přírody) výzkumný proces, který je v podstatě indukcí založenou na pozorovaných faktech. Struktura tohoto procesu je následující: na začátku je pozorování empirických jevů, omezené vytčeným předmětem, popis těchto jevů prostřednictvím observačních (,protokolárních) vět, jež mají ustálenou formu (“Osoba X.Y. pozorovala v čase t na místě x to a to.“ (O. Neurath)), a jež tvoří objektivní základ každé empirické teorie. Další fází induktivního budování teorie je klasifikace pozorovaných faktů shrnutých v protokolárních větách. Tato klasifikace je prováděna podle vybraných kritérií jež se následně stávají predikáty observačních vět, a slouží tak ke komparaci pozorovaných fakt. Na základě velkého množství systematicky pozorovaných empirických skutečností lze posléze formulovat hypotézy snažící se vysvětlit pozorované (ne-) pravidelnosti, přičemž se předpokládá kauzalita (alespoň v jistém smyslu). Ověření správnosti hypotézy spočívá v experimentálním ověření správnosti předpovědí logicky vydedukovaných z této hypotézy. Výsledky tohoto empirického pozorování mohou vést buď k falzifikaci ověřované hypotézy, a to tehdy, je-li vyvrácena byť jediným výsledkem experimentu, nebo k její verifikaci, která spočívá v tom, že (zatím) nebyl nalezen případ, v němž by predikce plynoucí z dané hypotézy byla mylná. Tento rys induktivní metody ukazuje hypotetičnost veškerých empirických teorií. Experimentem je v předchozím výkladu myšleno plánovité pozorování za speciálně připravených podmínek, umožňující pozorovat pouze ten druh fakt, která jsou vzhledem k dané hypotéze (teorii) považována za relevantní. I z tohoto rysu plyne neúplnost teoretického vědění, neboť v tomto smyslu je každá teorie lepší či horší abstraktně redukovanou aproximaci skutečnosti.