Jakub Hájek

 

Hraje Bůh kostky?

 

Jednoho dne se Bůh rozhodl, že si trochu osladí život, protože byl již znuděn zevlováním na obláčku a sesíláním katastrof na nehodné lidičky. „Co se tak dá tady v nebi podniknout? Už ani ty pornáče nejsou co byly dřív.“, posteskl si Bůh, listujíc čerstvým vydáním Playboye. Svatý Petr drží vartu u dveří a ostatní andělé teď mají hoknu s pakováním věcí pro Ježíška na vánoce, takže tady žádná bujará zábava nepokvete. Bůh se poškrábal svojí všemocnou rukou na svojí vševědoucí hlavě. „Už to mám!“, zařval až se hory zazelenaly, což je koncem listopadu malý zázrak. „Pojedu se ohřát na víkend k bráchovi do pekla.“ A jak řekl, tak taky učinil, protože Bůh svá rozhodnutí jen velmi nerad mění. Nazul si svoje sváteční kristusky a do batohu zakoupeném v hypermarketu nacpal oříškovou čokoládu, pro bratrovo potomstvo. V tu chvíli si trapně neuvědomil, že Satan je zatím bezdětný. Ještě navrch flašku francovky oblíbené značky pro občerstvení hrdla i duše a hurá na cestu.

Peklo je z nebe coby kamenem dohodil, vlastně se jede pořád dolů po D1, takže za moment už klepal Bůh na brány pekelné. V malinké špehýrce se objevila část umouněného ksichtu čerta, co měl zrovna službu na příjmu. „Kdo jsi a co chceš? V pátek odpoledne už nepřijímáme, akorát velmi urgentní případy.“, zahalekal ten pekelník. „Já jsem milostivý Bůh“, opáčil Bůh. Čert se chvíli hrabal v nějakých lejstrech a nakonec povídá: „Tak Bůh říkáš a milostivý, tak to tady nemám. Mazej odkud jsi přišel.“ „My si asi špatně rozumíme kolego“, pronesl Bůh tiše, ale už značně nasraně. „Jsem brácha tvýho šéfa Satana a jestli mě nepustíš dovnitř, budeš až do smrti mejt hajzly v Brně na hlaváku.“ Čert začal větřit nějaký šméčko a uvolnil radši závoru. „Tak to se moc omlouvám vašnosto, ráčej mít příjemnej pobyt“, soukal ze sebe a bylo vidět, že ten hlavák by fakt nebral.

V pekelné mašině se Bohu udělalo trochu šoufl, ale dobře věděl, že se k Satanovi pohodlněji nedopraví, leda by využil své všudypřítomnosti a to se mu zrovna nechtělo. Shledání bylo fakt dojemné. Bůh se Satanem si padli kolem krku a málo chybělo k tomu, aby začali plakat jako děcka. Když si povyprávěli o tom jak se mají a co podnik, svěřil se Bůh Satanovi se svým trápením. V nebi je nuda a co jako že s tím udělají. Satan hned začal přeochotně nabízet Bohu mnoho druhů rozptýlení, ale tomu se nic nezdálo dostatečně košér. Nechtěl ani drogy ani sex, dokonce ani nechtěl hrát videohry. Po dlouhém přemýšlení přišel Satan ještě na piškvorky, ale na ty zase nenašli čtverečkovaný papír. „Čím se tady tak normálně baví řadoví čerti?“, zeptal se Bůh. „No, když zrovna nemučí padlé duše, tak většinou hrají hazard, kostky a tak“, odpověděl Satan. „To je přesně to co chci zkusit, budeme hrát kostky“, výskl radostně Bůh, už dostatečně posilněný francovkou. „Dobrá zahrajeme si kostky, ale budeme hrát o prachy, ať to má nějaký grády“, souhlasil Satan. A jak řekli tak taky udělali, protože Bůh i Satan moc neradi mění svoje rozhodnutí.

První tři kola dali jako zkušební a pak už se jelo pěkně o peňouzky. Oba vsadili pětikilo a oba dali svůj tip. Bůh tipoval součet čtyři a Satan sedm. Jaké bylo překvapení (pro ně, ne pro nás), když kostky dopadly na stůl a byly na nich dvě jedničky a dvojka. „Ty máš ale kliku brácho, ale příště to vyjde určitě mně“, povídá na to Satan. A nevyšlo. Po několika prohraných kolech a tisících začal být Satan trochu nervózní. Přestal pomalu chrastit řetězem a úsměv mu zmrzl na rtech, což je v horkých krajinách pekelných malý zázrak. „Už toho mám dost! Ty podvádíš!“, nařkl zcela neomaleně všemocného Boha. Bůh se chvíli cukal, ale nakonec musel jít s pravdou ven. Vlastně za to nemůže, ale pokaždé dopředu ví, co mu padne a dost ho baví tahat z někoho prachy. „To je skandál, podvádět vlastního bratra!“, zařval Satan a skandál to skutečně byl.

V tom se Gabriel probudil a hlava ho bolela jako střep. Ještě ani nerozdýchal alkoholové výpary ze včerejška a už věděl, že z toho se asi do smrti nevylíže (byl vlastně nesmrtelný a o to, to bylo horší). Hodil na sebe čisté roucho, dal si kafe a čekal, co se bude dít. Během chvíle už někdo klepal na dveře a Archanděl Gabriel věděl, že je zle. „Zde je kapitán nebeské policie, anděl Strážný. Přicházíme na příkaz toho nejvyššího a uděláte dobře, když nám otevřete.“ Gabriel věděl, že odpor je marný a vydal se do rukou spravedlnosti.

Zasedání božského tribunálu se konalo okamžitě a bylo neveřejné. Obžalovaný: Archanděl Gabriel, žalující: Bůh, soudce: Bůh, hlavní svědek obžaloby: Bůh. Jelikož obžalovaný nevyužil možnosti dostat bezplatně advokáta, musí se hájit sám. Celý proces byl krátký a jednoznačný. Obžalovaný se dopustil ve svém nechutném snu o samotném Bohu několika zločinů, například vlastizrady (Bůh přece v kostkách nepodvádí), nactiutrhání (Bůh nepije francovku) porušení pracovní morálky (Gabriel se opil v úřadě) a několik dalších drobnějších prohřešků. Obžalobou bylo vyžadováno exemplární potrestání, nejlépe trest smrti. Svědek Bůh dosvědčil soudci Bohu, že vše se stalo tak, jak bylo uvedeno v obžalobě a svoje tvrzení podpořil celkem pádným argumentem: je totiž vševědoucí a tomu se jen těžko oponuje. Archanděl Gabriel byl odsouzen v plném rozsahu, ale vyskytly se dva menší zádrhele. Za prvé je Gabriel coby anděl nesmrtelný a tím se značně komplikuje vykonání exekuce. Za druhé je Bůh nekonečně milostivý a poprava by mu udělala škraloup na politické kariéře. Vševědoucí Bůh se tedy rozhodl přemoudře. Trest byl zmírněn amnesticí a Gabriel byl poslán, aby pucoval záchody v Brně na hlavním nádraží (Bůh není příliš invenční), kde si taky přivydělává prodejem Nového prostoru.

A co z tohoto pohnutého příběhu plyne pro nás mrzké smrtelníky?

1) Chtějte raději do pekla, protože nebe je policejní stát.

2) Pokud chcete do nebe, nekonejte zhůvěřilosti a ani na ně nemyslete, protože Velký bratr vás vidí, slyší, cítí, apod..

3) Je vědecky dostatečně dokázáno, že Bůh skutečně podvádí při společenských hrách.

4) Sledujte pozorně toho, komu podáváte minci, když jdete v Brně na nádraží na záchod.