nemám čas - případová studie, pokus o nahlédnutí

nemám čas - nemám čas psát domácí úkoly do ontologie,

je toto tvrzení výrazem toho, že jsem lenoch, který čas má., ale nechce se mu psát nebo je to suché konstatování skutečnosti, že nejsem vlastníkem výše zmínšného času a tudíž jej nemohu směnit respektive věnovat na vymyslení a napsání jedné až tří normostran? Nebo se jedná o třetí možnost? Věnujme se nyní těmto dvěma.

Tak za prvé, Lenoch nejsem, protože samotná činnost vytváření normostrany my nevadí ba co více, někdy mě i baví, navíc je možné k tomu pít kafíčko a jíst bonbony, což je mi docela příjemné.

Za druhé, i kdybych byl, tak to tady nepřiznám, už jenom proto, že by toto zamýšlené zamyslení sončilo dříve než by začalo.

Tímto bychom měli lenošnost vyřízenou. Jak je to s tím vlastněním? Jsme či nejsme vlastníky času, s kterým můžeme nakládat jako s majetkem a tak ho například směnovat za peníze, za úlohy nebo si ho nechat jen tak pro sebe?

Na tomto místě je možné rozehrát odbočku na téma čas jsou peníze. tvrzení, že čas jsou peníze podporuje chápání času jako majetku, podporuje možnost "vlastnit čas" nebo "mít čas". Zkusme aplikovat tuto určitou ekvivalenci na náš případ. Kdybych měl dostatek peněz, mohl bych je někomu dát ze jeho čas a on by svůj čas strávil psaním ukolu a já bych si svůj čas ušetřil na něco jíného - třeba na to abych mohl pro někoho napsat úlohu a za ni dostal peníze za které bych si mohl koupit čas někoho jiného, aby zamne napsal úlohu atd...

4as v tomto případě určitým způsobem peníze znamená a tedy jej lze jaksi vlastnit a nakládat s ním jako s majetkem. okamžitě však můžeme vzněst námitku, že pravidla hry "čas jsou peníze" platí jen na jednom hřišti z mnoha hřišt , na kterých je nucen člověk hrát hru zvanou život. V případě, že mám nevyléčitelnou nemoc a zbývá mi přesně jeden pozemský rok života, můžu mít peněz kolik chci a více jak rok pozemského života si výše uvedeným způsobem nekoupím.

Radši se ani nebudeme věnovat hřištím, kde se hraje na svobodu a nebo kde se nehraje na peníze nebo dokonce na čas.

Můžeme se nyní alespon pokusit formulovat jeden předběžný závěr. "Nemám čas" můžeme uplatnit pouze na několika z mnoha hřišt zivota. A na jednom hřiti může věta - nemám čas psát domácí úlohu do filozofie - klidně znamenat, že mám málo peněz.

Nyní bychom mohli na závěr poukázat ne jeden aspekt výrazu "nemám čas" v Běžné komunikaci.

Jak jsme 5ekli, "nemám čas" platí jenom na určitém hřišti života. Tím že V běžné komunikaci použiju výrazu "nemím čas" je to jako bych udělal určitý tah ve hře, který bude mít určité důsledky. Tomu se nyní ovšm věnovat nebudeme. Mimo jiné právě tím užitím onoho výrazu nemím čas v běžné komunikaci odkazujeme na určité hřiště.Toto hřiště lze nazvat hřištěm běžné každodenosti. Tím, že odkážu na určité hřiště a druhý můj odkaz akceptuje mimo jiné ve významu jako tah platící na našem hřišti každodennosti, tím mimo jině potvrzujeme existenci tohohoto hřišté a navíc ji i vytváříme.

Zkusme si představit situaci kdy vybočíme z pravidel hry "každodennnost". Jak to bude probíhat a jaké jsou možné důsledky? Představme si modelovou situaci v podstatě náhodné každodenní komunikace, kdy A potká B

A:Ahoj B, jak se máš?

B: Docela dobře a ty?

A: Jde to, Večer jdeme s C na Filosofický seminář ke K. Nechceš jít Taky?

B: Ke K? No Víš, nemám čas. Nepůjdu.

A: Počkej, jak nemáš čas. Tos ho stratil, nebo prodal? nebo ti ho snad ukradli?

B: CO to meleš? Jaký stratil, prodal, ukradli? Prostě už místo toho něco mám.

A: Aha, takže vyměnil:

B: Hele, já nemám čas se tady s tebou bavit a na ten seminář ke K nejdu. Ahoj a opatruj se.

A: hej, počkej, určitě tam přijdi. Bude to o čase.