Ontologie I

T. Kačer, K. Fila, 1. roč.

Letní semestr 1998/99

Ontologie a přírodní vědy v 19. stol.

Dva pánové v letech se setkávají během světové války. Evropa, kolem 1916.

Dědek A: Už to není, co to bývalo. Že dědku?

Dědek B: Ba, ba. Všude samá válka. Lidi asi ztratili rozum.

A: To za nás, ještě za císaře pána, to byla jinačí doba. Ne jako dneska, samé vynálezy, letadla, bomby, otrávené plyny.

B: Za naších mladých let to ti pánové vědci byli jinačí kabrňáci. To bylo tak. Co chvíli jste mohli v novinách číst: opět pokrok v biologii. Medicína zaznamenává rozkvět, fyzikové za hranicemi všedních dnů, matematika už není nudná, chemie je vědou zítřka.

A: To je svatá pravda. Neminul měsíc, aby se nějaký obor pořádně nevyšvihl. A jak to ti pánové vždycky krásně zobecnili, to dneska už nikdo neumí.

B: Pamatuješ dědku na toho Angličana, no toho... Darwin se jmenoval.

A: A jakpak by ne. To byl panečku biolog. Jen se trochu nechal ovlivnit tím Hobbesem a Spencerem a najednou příroda nebyla stvořená. A musel to náramně lidem vysvětlovat.

B: A to si ještě pamatuju. O vniku druhů. Zajímavé čtení. Příroda vzniká přirozeně, každé individuum je při boji o přežití vedeno svými egoistickými zájmy. Během toho boje přežívají jen vhodné formy života. Říkal tomu přirozený výběr.

A: V tom je celý princip chodu světa. I svět samotný vznikl postupně z jaksi primitivních počátků. Postupně se přeměňoval a diferencoval. A ta naše civilizace je jenom vedlejším produktem přírody. Jo kam se lidstvo hrabe na přírodu....

B: Vždyť člověk je na vrcholu vývojového řetězce.

A: A k čemu to vede? Mladí kluci se teď válejí v zákopech a my nemáme co do huby.

B: To je asi ten vedlejší produkt postupného a přirozeného vývoje. A nebo se pořád věrni tomu principu jenom rveme o vlastní přežití.

B: Já jsem spíš ze starší školy. Mně se na tom něco nezdá. Já jsem nikdy neměl rád žádné ty darwinisty, třeba pána Thomase Henry Huxleyho, který byl známý agnostik. Nebo toho sociologa Benjamina Kidda. No rozumíš tomu, dědku? Sotva se ta sociologie vymyslí, tak už se tam nacpe nějaký darwinista.

A: No co. Nemají rádi konzervativce. Je dobře že tu někdo prosazuje nové myšlenky. Třeba Gregor Mendel. Ten to taky vyřešil šalamounsky. Všecko je dědičné. No to je jasné, vždyť ten můj kluk je na první pohled po mně. To nás mělo ťuknout už dávno.

B: A nemusela z toho být taková věda. Ale někteří to přehnali i za nás. Kombinovali dvě úplně protichůdné věci. Ten starý lišák Gustav Theodor Fechner. Už je taky třicet roků v Pánu. Četl tajně po večerech Spinozu a tvrdil, že je zároveň přírodovědec. Panteismus a přírodověda copak to jde?

A: Jistěže. Však se mu to taky v tom jeho psychofyzickém paralelismu povedlo. Říkal, že duševní a hmotné dějství jsou vlastně jen dvě strany téže mince. Je to proces, který lze popsat, zmapovat, vypočítat i měřit. Však taky ovlivnil mojeho oblíbeného psychologa Wilhelma Wundta.

B: Ten pán přece ještě žije! Založil vědeckou psychologii. Kousek za frontou, v Lipsku, má tu svojí laboratoř. Ale není to jenom psycholog. Zajímá se o úplně všechno. I jakýsi složitý princip světa objevil. Říká mu voluntaristický monismus.

Ä: Ale jedna věc mi stejně vadí. Že začali převracet vzhůru nohama i takové věci, na které si člověk může sáhnout. Geometrii! Tomu Lobačevskému to nikdy nezapomenu. Bořit stará pradigmata! Přímka prý není přímka, ale kružnice s nekonečným poloměrem, rovnoběžky se zase jednou setkají!!!

B: Třeba a na tom něco je. Víš, že těch objevů bylo učiněno tolik, že prostě i ten vědecký obraz musel pocítit změnu. A někteří chytřejší velice bystře reagovali. Když i vesmír funguje jinak, než si vždycky všichni mysleli, tak proč by matematika s geometrií měly zůstat stejné jako před dvěma sty, respektive tisíci lety?

A: A už dlouho se tvrdí, že člověk, ani ty naše ovce, krávy, králíci a slepice, nemá duši. Že všechno je jenom hmota. A ti marxisti se toho chytli. Lenin o ní píše, že je to "filosofická kategorie k označení objektivní reality" a prý že "existuje nezávisle na člověku a jeho počitcích." A pak to v tom Rusku nemá vřít. Podle mě to tam tak do roka praskne.

B: Svatá pravda. Jestli existuje jenom taková hmota, která formuje i ten jejich ruský prostor, tak z toho určitě bude revoluce.

A: Dohoda je revoluci dělat nenechá. Pošle tam vojáky.

B: Vždyť všichni vojáci jsou u Verdunu. V Rusku bude revoluce. A v Německu taky.

A: Proč v Německu?)

B: Cítím to v kostech. Němci začínají bláznit. Za chvíli se objeví nějaký Einsein, a celá fyzika bude vzhůru nohama.

A: Einsteina jsem jednou potkal v Praze. Ten nevymyslí žádnou blbost, to je náhodou moc chytrý pán. Horší to je s tím Husserlem. Už teď si dovedu představit, jak by nás nejradši strčil do jedné závorky, prý aby mohl poznat svět. Jako by k tomu nestačilo dát si dobrou slivovici.

B: Ale co bys chtěl od vědců a filosofů. Ti mají jiné myšlenky. Ti nepijou slivovici. Ale my si ji dáme viď, dědku?

A: No jo, my si ji dáme. Stejně ten svět nejde pochopit tak, aby byl redukovaný na ty nejobecnější principy. O to se budou muset snažit jinačí pánové. Podobní těm, o kterých jsme se dneska bavili.

Konec.

Použitá literatura:

W. Brugger: Filosofický slovník, Praha, 1994

Kolektiv autorů: Filosofický slovník, Olomouc, 1998

E. Rádl: Dějiny filosofie, Olomouc, 1999