OTAZKA BYTI

Nějakým záhadným způsobem mi splynula dvě zadání v jedno. Proto: Bytí jakožto problém jazykový a logický umožňuje morálně nezodpovědný přístup člověka ke světu.  Zprvu se mi chtělo křičet: "jakožto kovaný novotomista zásadně nesouhlasím s takovým zadáním a považuji jej za... atd. atd." Jenže má to dva háčky. Ať jsem co jsem, nejsem novotomista a zadání mě zaujalo. Vždyť jsem si ho takto sám upravil. Vskutku, při prokousávání se stále vetším kvantem textů a názorů, docházím k závěru, že před bytím získáváme stále větší a větší respekt a vzhledem k naší obavě dostat se mu na kobylku (a že se o to lidstvo snaží už pěkně dlouho) jsme jej my sami odsunuli na kolej jazykovou a logickou. Ať už bytí je jaké chce, pro mě se stalo "samo o sobě" nepřístupné, chápu jej jako problém jazykový a logický. A také ovšem skutečný, aspoň v tomto smyslu. Mám za to, že takto smýšlí také mnoho mých kolegů ve studiu (málem jsem napsal v semináři...), neboť jen minimum z nás je možno považovat za moudré (pak to je vše jasné a nemusí se to tím pádem řešit), rovněž téměř nikdo nemá za sebou něco jako "nesdělitelný metafyzický zážitek". Možná proto se bytím celkem ochotně zabýváme, nemaje jiných prostředků než jazykových a logických. Teď se nechci rouhat proti předkům, ale: co mi všechny ty velké spisy dají víc, než nový POPIS skutečnosti či cesty (tj. jazyk) či nový POPIS skutečnosti či cesty (tj. logický problém). Filosofické spisy z tohoto hlediska jsou sice biblemi, nikoli pak už Biblemi (čili: je Heidegger lhář?). A konečně: mám-li jakousi podstatu nazřenou, byť tisíckrát, ale nedržím ji pevně v rukou za pačesy, dokažte mi někdo, že ji opravdu znám. Já vám to navíc nedokážu, ani kdybych ji měl zavřenou někde pod zámkem. A to je asi problém většiny lidí. Nemám-li prazáklad, o který se opřít, co by mě mohlo donutit konat tak, aby to bylo správné? Copak tu má někdo bez tohoto zakotvení patent na rozum? V tomto smyslu důsledné chápání bytí jako problému jazykového a logického vede římo k nezodpovědnému postoji ku světu. Co když ovšem je celý svět pouze radikálně nominalistická záležitost, tudíž nutně i etika vyplývá (jazykově a logicky) z takového pohledu na bytí bez jakýchkoli výjimek a pardonů? To by bylo téma na jiný referát, kde by ovšem stačilo jen vyměnit klíčová slova. Tento referát je sám o sobě problém jazykový a logický, nemluvě o jeho nezodpovědném postoji ku světu.

Tomáš Kačer