Hmota není jen pojem
Tomáš Kačer

Cítil se jako ve snu. Ale nebyl to sen a on věděl, že co prožívá, je pravá skutečnost. Jeho cost se nejprve vydala na pouť ulicemi města. Odpoután od svého těla pozoroval každodenní shon ostatních lidí a také přijímal existenci podstat, jež se nám smrtelníkům projevují jen coby hmotné předměty. Poznal, že vše tělesné není pravou podstatou světa, ve kterém žije nebo by aspoň chtěl žít. Když vnímal tramvaje č. 3, 11, 12 a 13, nepovažoval je za prostředky k dopravě těl, ale za nutné mezistupně pro ty duše uvězněné v tělech, jež musí vystoupit na Grohově a ujít asi 80 metrů, než vstoupí do budovy FF. Ale nebyla to ani ta budova, kterou vnímal. Nezáleželo na tom, že všechny ty ústavy, katedry a knihovny někde zabíraly místo, ale na tom, že zde bylo něco, co sloužilo ke vzdělávání, nasycení duchovního hladu nezvážitelným a nezměřitelným kvantem vědomostí. Měl radost z toho, že univerzita není jen soubor zdí, knih a mluvících těl. A pak šel ještě dál. Objal celé Brno, celou republiku, Evropu, Zemi, Sluneční soustavu a Vesmír. JAk směšný si připadal sám před sebou, když si vzpomněl na to, jak se ještě nedávno domníval, že hvězdy, gravitace a vlnění jsou nějak důležité. Opustil náš vesmír a navštívil jiné světy. Nekonečné množství jiných světů, kde neznali prostor a neznali čas. Neznali hmotu a nerozuměli jeho abstraktním úvahám o něčem, co existuje nezávisle na našich smyslech, ostatně nebylo ani smyslů. Sám k sobě si opět pomyslel: "Jak zvrácené byly mé myšlenky, když se zaobíraly hmotou. Proč vlastně lidstvo stvoříilo ten nesmyslný pojem?"

Pak pocítil, že jej cosi donutilo opustit všechny ty světy. Zvnějšku byl donucen doobjímat Vesmír, Soustavu, Zemi, Evropu i rodné Brno. Ucítil že má tělo. Rozprostraněné, hmotné a smyslové tělo. Žaludek mu dal jasně najevo, že při tom všem zapomněl jíst. Křeče byly tak silné, že ovládly jeho mysl jedinou myšlenkou na jídlo. Další den nastoupil do tramvaje, dojel na Grohovu, vešel no školy, kde navštívil knihovnu, LVT a Domeček. Tam si dal kávu, cigaretu a obloženou housku. Rozsypaný cukr mu zjevil gravitaci. Dotaz na znamení zvěrokruhu existenci hvězd. A stejně jako včera se cítil jako ve snu. Ale nebyl to sen a on věděl, že co prožívá, je pravá skutečnost.