Co všechno se změní, když se něco změní?
Poučen z předchozích hodin, musím se ptát: co je to to změnit se? A co je to to všechno? A to něco?
Dohodněme se tedy na tom, že měnit se znamená všechno to, co Aristoteles označoval jako pohyb. Myslím, že to není přemrštěný požadavek, neboť se vznikem a zánikem určitě nastane změna ve vzájemných vztazích (něco najednou přebývá nebo chybí) a s místním pohybem je to stejné. A kvantitativní a kvantitativní změnu není, myslím, nutné obhajovat.
U pojmu všechno si pomozme definicí, že vesmír je vším, i když se tím tak trochu zpronevěřím referátům o dvě témata zpět... A to něco je jedním z prvků množiny všechno. Co, když a obě se si ponechávají svou funkci jako v obecné češtině. S potem v tváři, ale přece...
TEZE
Podpora učení o podstatě a případku:
Na první pohled by se zdálo, že změní-li se jeden prvek množiny (něco), musí se změnit i celá množina (všechno). Toto by zajisté platilo u množinu typu školní třída ap. Jedna z žaček otěhotní a důsledky jsou nasnadě: chlapci se začnou navzájem obviňovat z otcovství a dívky z ještě horších věcí. Třída se změnila. Abstrahováno, podobné to je v matematice. Ale za prvé tyto množiny jsou příliš malé, a tedy nemají žádné tlumení a za druhé se mění jenom případky, akcidenty. Třída zůstane třídou, množina množinou. Převedeno na všechno a něco, změní se dost něčeho, ale to je tak všechno. Všechno se nezmění, zůstane vším. Vesmír se kvůli jedné změně nestane pomerančem.
ANTITEZE
Popření učení o podstatě a případku:
„Změna je život.“ To říkaly už babičky našich babiček a měly docela pravdu. Měly tím na mysli, že něco se mění neustále a my lidé s tím zmůžeme jen pramálo. Převedeno na náš případ něčeho a všeho, jednotliviny a celého vesmíru, nejedná se zde o takový model, kde čas od času dojde k nějaké izolované změně něčeho, která, díky různým tlumícím principům, celek nezmění. Jde o model tzv. dynamický. Jedna změna následuje druhou, nekonečno změn děje se najednou, pátá před třetí. Jeden populární komik to docela dobře vystihl dnes už okřídleným výrokem: „Jo, jo, pořád se něco děje.“
A na mně teď je vyvodit z toho závěr. Není tomu tak, že by se měnily pouze akcidenty. Neboť právě změnou živa je podstata, která ve své dynamičnosti splývá s případky a toto tradiční rozlišení tedy neplatí. Aby to bylo úplně jasné, změním vid: něco se stále mění, nikoli pouze změní, všechno se pořád mění. A je jedno, zda jde o vesmír nebo pomeranč.
ZÁVĚR (jděte k šípku s ZNN a s klasickým sonetem a bůhví čím vším ještě. Proč by tato třetí část měla mít něco společného s těmi dvěma pedešlými? Něco se přece musí změnit.)
Vzpomínka na Xenofontovy vzpomínky a toho Faidona
Co že to odpověděl ten starý pán, když ho označili za nejmoudřejšího v celých Aténách? A vy jste taky skromní? A taky pod pantoflem? A čtete Dü renmatta s prof. Horákem? A co ten z Reflexu?