Kačer

My o vlku a vlk za dveřmi

Jednou z odvikých posedlostí lidstva je hledání oádu tohoto svita a odhalování zákonitostí, které v nim platí. Prvním poedpokladem pro odhalení je povšimnutí si a následovné zkoumání toho úkazu, na který by se pak mil poíslušný zákon vztahovat. A takové situace, nakteré se nejlépe hodí daný výrok o vlku, jsou dostateeni postoehnutelné a vlastni nás samy svádí k vyslovení nijaké hypotézy, toeba právi v podobi zmíniného lidového reení. V životi je poitom situací, které na sebe samy upozorní nesporni mnohem méni než tich, které nás míjí bez povšimnutí.

Na rozdíl od vidických teorií mají podobné výroky velkou vadu na kráse: nedá se z nich vyvodit žádný poedpoklad, neplatí obecni ataková událost, která je snadno vyvrátí nezpusobí popoení jejich platnosti.

A tak zatímco jedno dusledné mioení mužezpusobit revoluci v poírodních vidách, tisíce každodenních událostí, které popírajáí všechny Murphyho i jiné „zákony" zustávají bez povšimnutí a naopak posilují ty výroky o sviti, které stojí na principu výjimky jež potvrzuje pravidlo. Stokrát jen tak tak stihneme vlak, ale jeden jeho poedeasný odjezd je považován za dukaz toho, že vlak ujíždí vždy, když jej potoebujeme stihnout nejvíc. Pokud nám spadne krajíc chleba na zem nenamazanou stranou, vzbudí to ohromný úžas, že byl právi porušen jeden ze zákonu schválnosti, i když ze statistického hlediska se nejedná o nic poekvapivého. Každý den mluvíme o desítkách ruzných lidí, ale jen zoídkakdy je nikterý z nich „vlkem za dveomi"—poesto tvrdíme, že tomu tak je vždy. Inu, elovik je ve svých závirech tvor zhola nevidecký.

Všechny tyto zákony života jsou statistické povahy. Jsou ovšem jakousi statistikou naruby—vyvozují dusledky z toho nejméni pravdipodobného, z duvodu o nichž jsem se zmínil: je v nich obsažena touha po odhalení oádu svita a týkají se vždy událostí, kterých je snadné si všimnout. S trochou nadsázky se dá oíct, že to jsou výroky s ohromným existenciálním rozmirem.

Nechci ovšem prosazovat nico jako jejich odstraniní z našich slovníku. Tyto výroky-zákony totiž nemají snahu stát se zákony ve videckém slova smyslu. A tak pokud se zde vté to hodini (resp. na této internetové stránce) objeví takový referát, který bude popíírat tento muj poíspivek, vy volá to u vás úsmiv nad mou tupostí a zaslepeností. Možná dokonce vznikne i reení jako: „Obhájím-li v referátu do ontologie 2 stanovisko A, najde se v semináoi nikdo, kdo obhájí stanovisko nonA." Pokud se ovšem takový referát nevyskytne, ani nikoho nenapadne nico z toho vyvozovat. Platnost mnouj navrženého i poípadného neexistujícího zákona by poak byla ze statistického hlediska stejná. Rozdíl by byl pouze v tom, že neexistující zákon se nedá vyslovit a nikoho nezajímá.