Jde nám tedy o vztah pohybu a evoluce. Pohyb nám na našem filmu reprezentuje neustálá chůze. Podle stupně vývoje člověka se sice způsob pohybu trošinku mění, ale v podstatě zůstává zachováno to důležité. Chůze nás totiž obvykle dostane z jednoho místa na druhé. A právě tak zde budeme pro naše potřeby velmi obecně definovat pohyb jako změnu místa. Evoluce je tím hlavním, co zmíněný film předvádí. Ve chvíli, kdy máme tento proces vizualizovaný na krátkém úseku, vidíme docela dobře, co se vlastně děje. Nemusí to sice být patrné hned na první pohled, ale po krátké úvaze snad lze odhalit, že evoluce je děj, ve kterém postupně dochází ke zvyšování strukturovanosti. Jde tedy o opak entropie, při níž se určitá struktura stává čím dál méně rozvrstvenou.

Nyní máme tedy hrubou představu, v jakých pojmech se tu pohybujeme. Úvodní otázka po nějakém přelomu, kdy se z pohybu stane vývoj, ale zůstává stále nezodpovězená. Nebylo by jistě nesnadné prostě říci, že k evoluci dochází v tom okamžiku, kdy se nahromadí dostatek potřebných informací získaných v pohybu. (Pohyb tu lze chápat jako zástupce více méně veškeré činnosti, jenž může mít vliv na evoluci.) Toto řešení však rozhodně nepovažuji za dostatečné. Pokud si vzpomeneme na film s vývoje člověka, pak určitě zjistíme, že tento vývoj probíhá postupně a do jisté míry plynule. Zmást by nás ovšem mohla představa evoluce Země. Známe přeci její jednotlivé kroky, tak jakto, že nejde o proces probíhající náhle a ve skocích? Inu, tu na nás nejspíše působí nedobře vysvětlené poznatky z hodin zeměpisu. Ačkoli v určitých momentech určitě dochází ke zrychlení průběhu vývoje, nelze asi předpokládat, že bychom mohli nalézt nějaké změny vzniklé během jediného okamžiku.