Veronika Kucharská
Jayzk a poznání
* O čem nelze hovořit, o tom je třeba mlčet. (L. W.)
"Svět je všechno, co fakticky je. Svět je celkem faktů a nikoli věcí. Svět je určen fakty a tím, že jsou to všechny fakty." ..."Pro věc je podstatné, že může být součástí stavu věcí. V logice není nic náhodné: Jestliže se věc může v určitém stavu věcí vyskytovat, musí být tato možnost stavu věcí ve věci už předem dána."
Fakty o světě jsou tedytím, co lze poznat a lze tedy o nich hovořit. "Znám-li předmět, znám i všechny možnosti jeho vyskytování se ve stavech věcí. (Každá taková možnost musí spočívat v povaze předmětu.) Nelze dodatečně nalézt nějakou novou možnost."
Abychom mohli poznat předmět, musíme poznat jeho vnitřní vlastnosti:
"Předměty tvoří substanci světa. Proto nemohou být složené. Kdyby svět neěl žádnou substanci, pak by to, zda nějaká věta má smysl, záviselo na tom, zda je pravdivá nějaká jiná věta. Bylo by pak nemožné podat nějaký obraz světa (pravdivý či nepravdivý.)"
Tady však přistupuje úloha jazyka: "Jméno zastupuje ve větě předmět. Předměty mohu pouze jmenovat. Znaky je zastupují. Mohu pouze mluvito nich, nemohu je vyjádřit. Věta může pouze říct, jaká je věc, nikoli co je."
Jména nelze už rozkládat, Wittgenstein je nazývá praznaky. Lze je ale vysvětlit: "Význam praznaku lze objasnit pomocí vysvětlení. Vysvětlení jsou věty, které obsdahují praznaky. Lze jim porozumět pouze tehdy, je-li význam těchto znaků již znám."
To znamená, že jsme v zajetí jazyka. Mohli bychom sice vytvářet nové výrazy, nový jazyk, ale ten by musel být vysvětlet jazykem, jehož znaky jsou už srozumitelné, známé. Jazyk je nám tedy dán. Na jiném místě Traktátu se píše:
"Hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa. Logikaa vypňuje svět, hranice světa jsou i jejími hranicemi." O subjektu, který poznává, míní W. toto: "Subjekt nepatří kwe světu, nýbrž je hranicí světa. Kde ve světě můžeme potřehnout nějaký metafyzický subjekt? Říkáš, že se to zde má stejně jako s okem a zorným polem. Ale oko fakticky nevidíš. A nic v zorném poli nenasvědčuje tomu, že je viděno nějakým okem."
"Smysl světa musí spočívat vně něj. Ve světě je všechno tak, jak je, a vše se děje tak, jak se děje, v něm žádná hodnota není...Neboť všechno faktické dění a faktické bytí je nahodilé. ...Proto také= nemohou být žádné věty etikyas. Věty nemohou vyjasdřovat nic vyššího. Jwe jasné, žče etika se nedá vyslovit. Etika je transcendentální."