Kuchárská

 

* "Cogito ergo sum" jako novorozenecký křik subjektu

* Novověká věda jako nejlepší léta subjektu v podobě objektivního pozorovatele

 

Pavel Floss: Ekologické problémy a subjekt-objektový model myšlení (FČ 6/1993)

Studie Pavla Flosse se věnuje vzniku a vývoji toho způsobu myšlení, který umožnil vědu a následně technický rozvoj, jenž vedl až k ohrožení stability pozemské přírody. Subjekt--objektové myšlení, nebo jinak vyjádřeno "antropocentrismus" v horším smyslu toho slova, se dá nalézt už v renesanci. Člověk sice (např. u M. Kusánského) je něčím dokonalejším, mimořádným, ale stále zůstává částí univerza, přírody, není stavěn do protikladu. Příroda člověka zároveň obklopuje a zároveň je v něm - v koncentrované podobě - přítomna.

Snaha po přesném a jistém poznání byla pravděpodobně hlavním motivem toho, co známe pod pojmem "odkouzlení světa." "Namísto mikrokosmu nastupuje subjekt, namísto makrokosmu soubor objektů." Dělící čára nevedly nevedla jen mezi člověkem-subjektem a jeho okolím, ale i uvnitř člověka samotného. Byl rozdělen na duši (lépe řečeno rozum) a tělo - narozdíl od renesančního pojetí, kdy obě složky lidské bytosti byly odrazem makrokosmu - tělesnost odrazem jeho hmotných aspektů, lidská spiritualita odrazem duchovních sil ve světě. Rozlišení těchto dvou druhů skutečnosti je reprezentováno Descartovým res cogitans a res extensa. Zesvětštění přírody umožňující novověkou vědu můžeme vidět např. u Jana Keplera, který přírodu chápal jako fungující stroj, ne už jako živý organismus, a u Galilea Galileiho, jenž vlastnosti, které v přírodě pozorujeme, jako vlastnosti zvukové, pachové, hmatové či barvy, přenesl do subjektu a přičetl je lidskému vnímání. "To, co skutečně je, je u Galilea limitováno jediným možným předmětem vědy, kterým jsou pro něho jen kvality, tvary, pohyb a větší nebo pomalejší rychlost."

-Tato "epistemologická subjektivita" dostává praktický rozměr, vyjádřený pozdějšími mysliteli jako je Bacon a Hobbes větou "knowledge is power," a věda se opravdu postupně stává prostředkem k ovládání přírody, stává se technikou. Floss říká: "Příroda, na počátku vývoje novodobé exaktní vědy jen devitalizovaná, je nyní technikou, jakožto vrcholným produktem této vědy, postupně °deontologizována.° Z původního souboru objektů klesá ještě níže, neboť se stává jen swubstrátem technické tvorby."L

Floss se dále věnuje různým autorům a jejich pokusům o překonání tohoto rozdělení na subjekt a objekt (jmenovitě Hans Jonas a Gianni Vattimo), ale neztotožňuje se s žádným z nich. Oceňuje jejich kritiku subjekt-objektového myšlení )ale zároveň zdůrazňuje, že tato kritika mu nezabraňuje mít pochopení pro důvody vzniku tohoto typu myšlení na počátku novověku), ale narozdíl od nich má za to, že specifičnost, výjimečnost člověka v univerzu se nesmí zpochybňovat, ale naopak uznat a zdůraznit. Toto výsostné postavení však nedává člověku zvláštní práva vůči přírodě, ale naopak mu ukládá zodpovědnost za to, co činí, a také za přírodu.