Příroda, vesmír, svět.

Robert Mečkovský

Pojem "příroda" je v evropském myšlení vymezován jakoprotiklad kultury, která je vším co vychází jako produkt lidské činosti. Je tedy tím, co je na člověku nezávislé ve smyslu přírodních zákonů, ale přesto jemu vydané ke zkoumání a využívání. Z toho je zřejmá i jeho úplná absence v jazycích a myšlení některých přírodních národů. V jiném ohledu může stát v protikladu k nadpřirozenému. Jeho řecký (fysis) a latinský (natura) ekvivalent má spojitost s rozením a růstem.

Pokud pojem "vesmír", který lze chápat spíše astronomicky, opíšeme řeckým výrazem kosmos, narazíme na základní dichotomii kosmos - chaos známou z většiny mytologických kosmogonií. Kosmos představuje harmonii a řád universa. Proto bývá někdy poněkud poeticky překládán jako šperk. Tento řád je poznatelný a staví tak svět bezpečným a vůbec obyvatelným. Tyto kvality přetrvávají i po přechodu mytologického myšlení k filosofické reflexi.

Při výkladu pojmu "svět" přicházíme na vyšší rovinu abstrakce, která pod sebou zahrnuje přírodu i vesmír. Patří sem totiž nepochybně jak příroda i kultura, tak uspořádaná struktura i chaotický souhrn všech jsoucen. Svět je posledním horizontem a universální perspektivou naší zkušenosti.