Robert Mečkovský

Na otázku "Proč je marné honit bycha" existuje stejně pregnantní odpověď tvrdící, že co se stalo nelze odestát. Obě tyto lidové průpovědi instinktivně, nebo spíše díky věkovité zkušenosti, potvrzují myšlenku, že jednou ze základních vlastností času je jeho nevratnost. Jediný možný (a můžeme říci, že i nutný) pohyb v čase přechází od minulosti přes přítomnost k budoucnosti. Lze však spolu s Augustinem namítnout, že pouze přítomnost je reálně existující a svou povahou odkazuje k už neexistující minulosti, nebo k ještě nenastalé budoucnosti. Jediný rozdíl je v tom, že minulost je jistá, ale o budoucnosti, (pokud ovšem uznáváme jistou svobodu v jednání a nejsme přívrženci důsledného determinismu), nic jistého co by se týkalo jednotlivin říci nemůžeme. Vidíme tedy, že pojem času je člověku zprostředkován díky schopnosti vyvolávat minulé ze své mysli - tedy pamětí a díky schopnosti vypovídat o ještě nenastalém - tedy jistém druhu abstrakce, která z dosavadní zkušenosti vybírá invarianty (mající spíše charakter pravděpodobnosti) poukazující na charakter budoucího.