Poznání nějakého fenoménu je závislé na pochopení vnitřních vztahů mezi jeho částmi a vztahů vytvářejících vazby s jeho okolím. Jednotlivé prvky jsou popsatelné díky komparaci při níž je uvádím do vzájemných relací a pohybuji se mezi kategoriemi různého a podobného. Zviditelnění vztahů uvnitř a vně konstitutuje mé chápání daného objektu. Souhrn vztahů mezi prvky nějaké množiny dává vzniknout struktuře. jinak řečeno jde o způsob organizace nějakého systému, jeho relační schéma. V této souvislosti se nabízí otázka po ontologickém statutu takové struktury. Je odvozena od svých prvků, nebo je primární a jednotlivé prvky teprve kvalitativně dotváří. Nasnadě je nominalistická otázka: kde se takové čisté struktury nacházejí, nebo tvrzení spojující bytí struktury s existencí jejich prvků. Proti tomu však stojí fakt, že zrušením alfanumerických znaků nezaniká matematika. Podobně se dá uvažovat o formální logice, nebo o fenoménu překladu. Ilustrativní je zde jeden z předpokladů poststrukturalismu.: Struktura je virtuální koexistence v tom smyslu, zě je reálná, aniž je přítomná, a ideální, aniž je abstraktní.