Ontologie II

Aleš Mergental

Ph-Zu II, 917 855

Hmota je jen pojem ráno, večer ne

 

Zkusil jsem říct bráchovi: „Podej mi, prosím tě, hmotu.“ Jelikož je pankáč, moc se s tím neštval a hodil po mně jablko, které zrovna dojídal. A protože jsem ho hodil po něm zpátky, chňapl po hadru a se zvoláním: „Tu máš tu hmotu, filosofe blbý!“ ji po mně mrskl taky. Jak byl v ráži, bral co mu přišlo pod ruku a já se nestačil bránit před poletující hmotou. Až se vydováděl, požádal jsem ho znovu, nyní o nůž. Ten a přesně ten mi naštěstí jen podal.

Odešel jsem do kuchyně pro jablko, protože ohryzek, i když vznešeně nazvaný hmotou, mě moc nenasytil. Babička akorát mísila těsto na kynutou jablečnou buchtu. Neváhal jsem a zeptal se jí: „Co to máš za hmotu?“ Jak babička není zvyklá na spisovná slova, tak přesto mi bez váhání odpověděla: „Tož přeci těsto na buchtu.“

Dál už jsem nezkoušel, jestli rozumíme slovu hmota. Bylo jasné, že ano, že za ním není jen prázdno. V každém případě si člověk pod tímto jménem něco představí, bude vědět přesně, o čem se mluví. Ovšem bude rozumět jen proto, že bude v jisté situaci, s daným cílem, nápadem. Bavil-li jsem se ráno o hmotě s pekařem, tedy zkoumal jak nadýchané budou odpoledne koláčky, hned večer jsem už ale se zedníkem rozprávěl o hmotě úplně jiné. S tou by pekař uplácal nanejvýš neokorávající betonové bochníky.

A tak vidíme, že není pojem jako pojem. Když jsem požádal o nůž, nedostal jsem a nikdy nedostanu jablko. Avšak samostatně vyřčené slovo „hmota“ neuvedené do kontextu představuje pouze nejasnou teoreticky vykonstruovanou obecninu, pod kterou bez určených okolností nic neuchopíte. Na druhé straně je ale schopno pojmenovávat látky jako takové. Ne jednu přesně definovanou, ale může se zároveň vztahovat na vše materiální. Dovedeno tedy do opačné absurdity, hmota nemusí být jen pojem, ale může být vším kolem.