Ontologie II.

Vlastik Nečas; Ph-Zu; 926 463

 

Téma: Substanční ontologie umožňují nezodpovědný přístup člověka ke světu

 

Substanční ontologie považují za základ světa cosi neměnného, nezávislého naprosto neovlivnitelného. Tato podstata bytí existuje nezávisle na nás a my nejsme schopni ji žádným způsobem ovlivnit. Svět tedy nějak je nebo se nějak vyvíjí a my nemůžeme tento stav nijak pozměnit, jakýkoliv náš čin, cokoliv co uděláme na chod světa nepůsobí, podstata zůstává stejná. Představiteli tohoto směru jsou například Herakleitos, Platón nebo Descartes.

Znamená to tedy, že ke všemu kolem nás se můžeme chovat jak se nám zlíbí? Substanční ontologie nám ze svého pojetí opravdu umožňuje chovat se vůči světu nezodpovědně, tedy dělat cokoliv s odůvodněním, že podstata světa zůstává nedotčena, že stejně nic nezměníme. Ovšem kolik lidí, států či společností devastuje životní prostředí, týrá zvířata pro svou zábavu nebo pro peníze případně vypouští toxické látky do oceánu s odůvodněním, že podstata světa zůstává stejná a neměnná, že jejich chování v základě nic nemění? Z definice substanční ontologie tedy lze vyvodit, že náš přístup ke světu může být klidně i morálně nezodpovědný, ale určitě toto stanovisko nelze použít jako argument pro bezohledné drancování a ničení životního prostředí. Hlavní problém bude v něčem jiném. Myslím si, že podstatou morálně nezodpovědného přístupu ke světu je antropocentrismus. Spousta lidí vůbec nerespektuje ostatní organismy na této planetě. Jakoby jsme tu byli jen my a vše ostatní jen pro nás. Je důležité si uvědomit, že i my jsme součástí globálního ekosystému a proto se nemůžeme stavět proti němu. S ostatními organismy bychom se měli snažit spíše koexistovat a ne je likvidovat.