Nečas

Chtěl bych se podívat na historii a vznik tohoto rčení a různých okolnostech jeho vzniku. Vraťme se do doby, která kdysi možná byla. Za devatero horami, desatero řekami, dvěma dálnicemi a čtyřmi spalovnami si to představuji asi takto: pastýři v horách seděli v salaši, bylo asi 21:30 (to nevěděli, protože neměli hodinky). Před salaší se v ohradě ovce chystali ke spánku. No a jak to bylo dál je asi už jasné. Pastýři se v salaši nudili, tak si vykládali. Došlo i na vlky a v tu chvíli uslyšeli vyděšené bečení svých ovcí. Vyběhli ven a uviděli, jak jim vlk odnáší v zubech šest ovcí. “Špatný”: řekli si pastýři, ale co naplat, stane se. Zalezli do salaše a další den si na noční vlkovu přepadovku ani nevzpomněli. Za pár dní večer zase nebylo co dělat, na salaši je celkem nuda, ovce taky za chvíli omrzí a tak si pastýři museli vykládat. A co se nestalo. Bavili se o vlcích, co jim žerou ovce, a vtom zaslechli zoufalé bečení, štěkání ovčáckého psa (dále jen ovčáka). Vyběhli ven. Kolem boudy zmateně pobíhal ovčák, ovce vypadaly opravdu vyděšeně a salašníkům bylo hned jasné, o co jde. VLK, VLK, VLK, znělo jejich hlavami. Takhle se to opakovalo ještě asi třikrát. Za chvíli se vlk stal ústředním tématem rozhovorů mezi pastýři. Kdykoliv vlk přišel, tak si o něm zrovna pastýři vykládali. To je jasné, protože si už o ničem jiném nevykládali. Tato skutečnost jim ovšem nedocházela, a tak si mysleli, že kdykoliv si o vlku povídají, tak se ukáže. To byl ten hlavní omyl. Vlkovi bylo jedno jestli se o něm baví nebo ne, přišel tehdy, když měl hlad, ale salašníkům to samozřejmě nedošlo. Začali si okamžitě vymýšlet různé nesmysly. Hlavní nesmysl, právě ten, který se zachoval dodnes, zní takto: Pokud se budeme bavit o vlcích, určitě je tím přivoláme. Pastýři formulovali více takovýchto tezí, ale většina z nich není tak známých, nebo byly pozměněny tak, že jejich původ je zamlžen. Na ukázku jen některé z nich. Když se do lesa volá na vlka, tak se někdy z lesa vlk ozývá, neříkej hop, dokud tě vlk nepřeskočí nebo tak dlouho se chodí s vlkem pro vodu, až tě vlk přetrhne.

Takže takto si představuji vznik lidového rčení o vlku. Myslím si, že neexistuje žádný vztah mezi hovorem o vlku a tím, že se může objevit za dveřmi. Rčení v případě pastýřů by mělo znít obráceně. Tedy, vlk za dveřmi, zrovna když my o vlku. Tento rozdíl jsem objasnil před pár řádky. Pastýři si o vlku vykládali pořád, tím pádem se vlk do rozhovoru občas objevil za dveřmi. Pastýři si to jen špatně interpretovali.