Otto Bohu
II.rocník
JAK SE Z PROSTORU STANE PROSTREDÍ?
V uím smyslu mueme k osvetlení pojmu prostredí pouít príklad prázdného pokoje. Díváme-li se na zcela prázdný pokoj, který je ohranicen ctyrmi holými stenami, teko o nem prohlásíme, e je to ideální prostredí pro obývání. Pokud tento prázdný pokoj zaplníme vecmi, které nám umoní v nem pobývat s urcitým komfortem (idle, stul, postel, skrín apod.) a s urcitou mírou zájmu (knihy, televize, sada sportovního náciní, nahrávací studio - kadému ceho libo), pak u budeme mluvit spíe o prostredí, ve kterém ijeme, ne o prostoru. K dokonání veho pak chybí doplnit jete prítulného psa ci ivotního partnera(ku).
Je jasné, e temito kroky se nezruí prostor a nevznikne z niceho nic prostredí. Pokud je prostredí ta cást prostoru, která se cloveka ruznou mírou ´aktuálnosti´ týká a kterou se pokouí nejak ovlivnit, nebo se jí prizpusobit, pak je samozrejme i onen prázdný pokoj prostredím; porovnání prázdného a plne vybaveného pokoje melo být pouze naznacením monosti smeru, jakým se prerod prostoru v prostredí mue dít.
Kdy opustíme príklad prázdného pokoje a pri bliím zkoumání slova prostredí rozdelíme tento pojem na dve cásti: ´pro´ a ´stred´, dostaneme dalí a tentokráte mnohem irí pole pro úvahy. Prostredí je tedy cosi, co je tu pro-stred. Stred jako bod v prostoru, jeho urcením se clovek vymezuje vuci okolnímu svetu, zaujímá své místo a z této výchozí pozice pak zacíná pretváret neurcitý prostor ve ´své´ prostredí.
Jednou ze základních potreb cloveka je potreba tvorit - zde ne ve smyslu tvorby geniálních umeleckých del, ale potrebe realizace i v tech nejzákladnejích vecech - potreba ovlivnovat prostredí kolem sebe. Pokud by tomu tak nebylo, ztratil by clovek motivaci pro zaujímání urcitého místa v prostoru a lidé by se tak podobali igelitovému sácku, který se nechá unáet vetrem. Podoba prostredí - nebo chcete-li ivotního prostredí - tak prímo souvisí se zmínenou potrebou lidí ovlivnovat, vyuívat a prizpusobovat se okolnímu prostredí.