Otto Bohuš

II.rocník

JAK SE Z PROSTORU STANE PROSTREDÍ?

 

V užším smyslu mužeme k osvetlení pojmu prostredí použít príklad prázdného pokoje. Díváme-li se na zcela prázdný pokoj, který je ohranicen ctyrmi holými stenami, težko o nem prohlásíme, že je to ideální prostredí pro obývání. Pokud tento prázdný pokoj zaplníme vecmi, které nám umožní v nem pobývat s urcitým komfortem (židle, stul, postel, skrín apod.) a s urcitou mírou zájmu (knihy, televize, sada sportovního náciní, nahrávací studio - každému ceho libo), pak už budeme mluvit spíše o prostredí, ve kterém žijeme, než o prostoru. K dokonání všeho pak chybí doplnit ješte prítulného psa ci životního partnera(ku).

Je jasné, že temito kroky se nezruší prostor a nevznikne z niceho nic prostredí. Pokud je prostredí ta cást prostoru, která se cloveka ruznou mírou ´aktuálnosti´ týká a kterou se pokouší nejak ovlivnit, nebo se jí prizpusobit, pak je samozrejme i onen prázdný pokoj prostredím; porovnání prázdného a plne vybaveného pokoje melo být pouze naznacením možnosti smeru, jakým se prerod prostoru v prostredí muže dít.

Když opustíme príklad prázdného pokoje a pri bližším zkoumání slova prostredí rozdelíme tento pojem na dve cásti: ´pro´ a ´stred´, dostaneme další a tentokráte mnohem širší pole pro úvahy. Prostredí je tedy cosi, co je tu pro-stred. Stred jako bod v prostoru, jehož urcením se clovek vymezuje vuci okolnímu svetu, zaujímá své místo a z této výchozí pozice pak zacíná pretváret neurcitý prostor ve ´své´ prostredí.

Jednou ze základních potreb cloveka je potreba tvorit - zde ne ve smyslu tvorby geniálních umeleckých del, ale potrebe realizace i v tech nejzákladnejších vecech - potreba ovlivnovat prostredí kolem sebe. Pokud by tomu tak nebylo, ztratil by clovek motivaci pro zaujímání urcitého místa v prostoru a lidé by se tak podobali igelitovému sácku, který se nechá unášet vetrem. Podoba prostredí - nebo chcete-li životního prostredí - tak prímo souvisí se zmínenou potrebou lidí ovlivnovat, využívat a prizpusobovat se okolnímu prostredí.