Otto Bohuš

II. ročník

CO NEMÁME, KDYŽ "NEMÁME ČAS"?

"Nemám na to čas." Tak zní jedna z nejčastějších zamítavých formulací, když odpovídáme, proč teď nemůžeme udělat zrovna to či ono. Nemám čas se najíst, nemám čas na procházku se psem, nemám čas napsat tento referát. Je zřejmé, že tímto slovním obratem nedáváme najevo ten fakt, že v určitých chvílích naopak čas máme, tudíž jsme jeho vlastníky. Bohatý magnát, jenž skoupí všechny věžní, náramkové, nástěnné i sluneční hodiny světa, nebude mít o nic víc času, než obyčejný smrtelník. Čas můžeme například měřit :-( či ho prožívat :-)), ale nemůžeme ho mít. Co tedy opravdu nemáme, když nemáme čas?

Pokusme se na tuto otázku odpovědět tím, že ji převrátíme. Co mám, když mám čas? Když nejsem v časové tísni a přátelům na dotaz co dělám, odpovídám, že mám "spoustu času" ? V těch chvílích se čas stává mým tichým společníkem a ne nepřítelem, proti kterému neustále bojuji a jehož neúsprosnost je symbolizována zběsilým tikotem hodinových ručiček. V oněch vzácných chvílích oddechu, kdy čas jako by stál, se nestaráme o to, co uděláme v příští hodině, v kolik zavírají knihovnu anebo jestli stihnu tramvaj. Mění se tedy snad samotný čas? To asi ne; jsem to já, kdo rozhoduje o tom, jak se "svým" časem naložím - podle toho se mi bude také jevit. V případě přeplněného diáře bude šíleně utíkat, v případě opačném bude volně plynout.

Pokud tedy odmítám lákavé volání svých nezvedených kamarádů: "Pod´ na jedno!" se slovy: "Nemám čas, hoši" a významně přitom kráčím směrem k Univerzitní knihovně, neznamená to, že bych se najednou ocitl v jakémsi "časuchudém" vakuu. Čas je vyměřen stejně mně - lačnému studia - jako mým kamarádům - lačným dobrého moku. Mé nakládání s časem tak omezuje rozum (chci se dobře učit a mít červený diplom), zatímco u kamarádů je to vůle, žádostivost (chtějí potěšit svá vyprahlá hrdla douškem vychlazeného piva). Přístě se naše role mohou prohodit; jde jen o to, udržet v rovnováze obě zmíněné složky: rozum a vůli. Pokud převládne jedna z nich, může se stát, že bych za krátký čas skončil jako stabilní knihovnická položka s inventárním číslem na čele, zatímco mí kamarádi jako nevyléčitelní alkoholici.