Otto Bohuš

II. ročník

KDY SE POHYB STANE VÝVOJEM (EVOLUCÍ)?

Ono upřesnění vývoje jako evoluce (v závorce) v zadání tématu je příznačné; vývoj se sice může odehrávat oběma směry (slovo "závoj" je přece jen ještě vyhrazeno poněkud jinému subjektu), ale evoluce je s vývojem spojována daleko ´příjemněji´. Jistě, vědomí spění k něčemu vyššímu, uspořádanějšímu a dokonalejšímu (?) je krapet lepší balzám na nervy než pesimistické teorie o konci všeho a všech a to v co možná nejkratším čase.

Otázka "kdy se pohyb stane vývojem" může zdánlivě připomínat jednu známou aporii s hromadou písku; kolik pohybů - samo o sobě samostatných - musím dát dohromady, abych získal kýženou evoluci (a už konečně mohl odejít do vytouženého kina na výborný islandský film, tedy vykonat další pohyb podporující onen vývoj)? Možná, že vtip tentokrát nebude v kvantitě, ale v kvalitě. Přisuzovat ovšem jednotlivým pohybům míru "účastnosti" na vývoji je trochu problematické (ne-li hloupé). A tak jsme ve své úvaze tam, kde jsme byli.

Tedy jinak: nejlepší obrana je útok. Opravdu se zabýváme smysluplnou otázkou? Cožpak lze nalézt nějaký okamžik, kdy se náhle několik (do té doby naprosto zmatených) pohybů náhle jasnozřivě zastaví a řeknou: "Podívejte, stali jsme se vývojem!" Existuje nějaký přesný bod, o kterém můžeme říci ´zde hleďte´? Uvažovat o časovém zlomu proměny pohybu v evoluci znamená přijmout možnost kvantifikace tohoto procesu. Není tak těžké ji odmítnout: vztah pohybu a vývoje se uskutečňuje spíše na bázi ´tekutého písku´, než v systému symetrických "šuplíků", které jsou naskládány podle velikosti na sebe a označeny cedulkou o počtu pohybů.

Daleko zajímavější je tak ptát se, jak se pohyb stane vývojem.