Petra Čecháková ČJ-PH
POJMY HMOTA A PŘÍRODA
HMOTA JE JEN POJEM
-různorodé pojetí hmoty by se dalo vysledovat v celých dějinách filosofie počínaje řeckými filosofy (a jejich pralátkou) a konče nejmodernějšími teoriemi (např. J.J.C.Smart, D.M.Armstrong nebo J.L.Mackie)
-obecně o hmotě hovoříme tam, kde je něco určováno a získává tvar-proto se s pojmem hmota velice úzce pojí i pojmy prázdno a forma
-jak jsem již uvedla, pojetí hmoty je v celých dějinách velice různorodé, vždy se pojí s určitým filosofickým systémem
-já si teď dovolím označit všechny tyto snahy filosofů definovat hmotu jako bezvýsledné spekulace a zaměřím se spíše na pohled moderní fyziky
-budu se tedy snažit ukázat, že hmota je pouze pojem a to z fyzikálního hlediska. Dalo by se to samozřejmě dokázat i některou z filosofických teorií, např. empirismem (a poté i solipsismem), ale tentokrát nechám filosofii stranou
FORMA A PRÁZDNO
-neboli hmota a prázdný prostor-byly dva zásadní a protikladné elementy už u Demokrita a později i v Newtonovské fyzice
-teorie relativity provedla zlom v tomto chápání. Pro ni je hmota a prázdný prostor neoddělitelná. Důležitý je zde pojem pole. Pojem pole zavedli v 19.století fyzikové Faraday a Maxwell-rozlišovali elektrické a magnetické pole. Elektrické pole je stav v okolí nabitého tělesa, které působí silou na jakýkoliv náboj (tedy částici s elektrickým nábojem) v daném prostoru. Magnetická pole se vytvářejí pohybujícími se elektrickými náboji (tzn. elektrickými proudy), jejich výsledkem jsou magnetické síly. V teorii relativity vzniká pole sjednocením těchto dvou-elektromagnetické pole-to proto, že v teorii relativity je každý pohyb relativní, a tak se může náboj jevit jako proud, tzn. že i elektrické pole se může jevit jako magnetické.
-další silou, se kterou se pojí pojem pole, je gravitační síla
-liší se od předchozích dvou tím, že narozdíl od elektromagnetických polí, které pociťují jenom elektricky nabitá tělesa (ta vytvářejí přitažlivé a odpudivé síly), gravitační pole vytvářejí a pociťují všechna hmotná tělesa a výsledkem jsou vždy přitažlivé síly
-v teorii relativity nelze odlišit pole a prostor, protože tam, kde je hmota (tedy hmotné těleso), se musí zákonitě vytvořit gravitační pole a to se jeví jako zakřivení prostoru, který dané těleso obklopuje
-znamená to tedy naprosté zrušení kontrastu mezi hmotou a prázdným prostorem-hmotné objekty jsou neodlučitelně spjaté se svým okolím, jejich vlastnosti poznáváme pouze skrze interakci s okolním světem
TEORIE RELATIVITY A KVANTOVÁ FYZIKA
-podstatou kvantové fyziky je, že těleso vyzařuje energii nespojitě, platí to hlavně v optice, kde se kvantová povaha elektromagnetického záření projevuje i při šíření prostorem (ne pouze při vyzařování a pohlcování záření). Jednotlivá kvanta elektromagnetického pole se nazývají fotony.
-podstatou koncepce kvantového pole je koncepce elektromagnetického pole a fotonů
-všude v prostoru se objevuje pouze kvantové pole a hmota je pouze místní kondenzací tohoto pole. Svůj charakter ztrácí změnou koncentrace energie, pak se rozpouští zpět do vlastního pole
Podle Alberta Einsteina: “Na hmotu můžeme nahlížet jako na vytvořenou takovými oblastmi prostoru, ve kterých je pole nesmírně husté... V tomto novém druhu fyziky není místo jak pro pole, tak pro hmotu, protože jedinou skutečností je pole.”
-to, že hmota neexistuje, že existuje pouze jakási energie a hmota je pouze jejím zhuštěním, které později přechází opět ve volně plynoucí energii, se neobjevuje pouze v kvantové fyzice, ale jisté náznaky bychom mohli hledat dokonce i v orientálních naukách jako je např. buddhismus, kde nejvyšším principem je Sunjata-”Prázdnota”, ze které vzniká veškerý svět, u taoistů je nekonečná schopnost tvořit připisována Tau, které rovněž nazývají prázdným
-v čínské filosofii se objevuje pojem čchi, což je opět označení pro životadárný dech, důležité je, že je stejně jako kvantové pole chápané jakožto nerozeznatelná energie, která je přítomná v celém prostoru a může se zkondenzovat do hmotných objektů
Literatura: Capra, Fritjorf: Tao fyziky, Bratislava 1984.
Svoboda, E. a kol.: Přehled středoškolské fyziky, Praha 1998.