-Na úvod své práce se pokusím vyjádřit, co si vůbec pod pojmem prostor a prostředí představuji. Nápomocny mi v tom opět budou dějiny filosofie, protože mám dojem, že vše (nebo alespoň velká většina všeho, přičemž to všechno si nedokáži dost dobře představit) už bylo řečeno a my jsme schopni pouze vytvářet více či méně dokonalé syntézy.

-I.Prostor-nejčastější slovní spojení jsou-mít dost prostoru k pohybu, mít prostor k promluvě...I já, pokud se řekne prostor, si představím prázdnou halu, prázdné hřiště nebo louku. Pro všechny tyto případy je jedno společné-prázdnota, volnost. Pokud bych hledala v dějinách filosofie, byl prostor spojován s existencí něčeho nebo lépe řečeno-byl místem, ve kterém se uskutečňovala existence něčeho-jen pro příklad-atomisté-atomy se pohybují v prázdnu, tedy v prostoru. Nebo samotný pojem absolutního prostoru v mechanickém materialismu... Vyplývá nám z toho, že prostor musí být nutně protikladem k bytí, tzn. nicotou. Lépe bychom si to mohli představit třeba na této třídě-je vyplněna stoly, židlemi, námi- lidmi. Takto představitelný je vůbec celý svět-nebo lépe řečeno celá zeměkoule, ale nakonec i vesmír (alespoň u Ptolemaia). Eukleides na této představě prostoru jakožto prázdna uplatnil celou svoji geometrii. Ale již na tomto místě začíná problém. Je prostor skutečně prázdný? Ano, můžu si říct-ve třídě kromě pár lavic, židlí a lidí existuje ještě vzduch, různé mikročástice... Ale co takové vakuum? To je přece taky prostor, vždyť-co jiného by to mohlo být? Nic? A zase otázka-může existovat nic? Asi ne. To znamená, že prostor buď neexistuje nebo není nic. Já sama se přikláním k druhé variantě.

-II.Prostředí. Jakmile někdo vysloví slovo prostředí, ihned se mi vybaví pojem životní prostředí, popř. krásné prostředí (např. kolem domu nebo na horách-tzn. někde, kde něco svojí přítomností tvoří něco pěkného nebo naopak ohavného). Životní prostředí je podle mé představy soužití. Vzájemné soužití rostlin, zvířat a člověka. Ti na sebe navzájem působí-člověk většinou škodí nebo pomáhá, rostliny slouží jako zdroj potravy zvířatům, zvířata zase lidem-zjednodušeně řečeno. Znamená to, že prostředí jakožto celek může fungovat pouze na základě existence určitých vazeb mezi jednotlivými věcmi a hlavně organismy, které se zde objevují. A tím se dostávám k té ústřední otázce-nemůže být vlastně prostor prostředí? Nejedná se spíš než o prázdno, ve kterém existují všechny hmotné objekty o vazby mezi nimi? Vždyť i člověk samotný nemůže existovat v prázdnu. Musíme dýchat (a nedýcháme prázdno, ale určitou směs kyslíku, dusíku, vodíku a dalších látek), musíme se pohybovat-což byl jeden z důkazů pro existenci prázdného prostoru-ale opět víme, že zde musí působit gravitační zákony, nějaké síly. Vycházím z empirické zkušenosti, protože situaci ve vesmíru si nedokáži dost dobře představit. Ale je jasné, že ani vesmír se nemůže skládat z prázdna, ale z nějakého sloučení prvků a navzájem působících sil. Dalo by se říci, že vesmír je prázdný, protože člověk je ve stavu beztíže, potřebuje kyslíkové bomby, ale myslím si, že to jenom potvrzuje ten názor, že člověk žije spíše v určitém prostředí než prostoru, protože to prostředí, ve kterém žije člověk je značně specifické a velmi se liší od prostředí, které potřebuje nějaký živočišný nebo rostlinný druh.

Pokud bych tímto názorem nic moc nevyřešila, alespoň bych se nemusela ptát po nějakém Stvořiteli prázdna a hmoty, protože ty jednotlivé vazby samozřejmě vycházejí z objektů samotných.