Jan Dvořák

Hi-Ph

Hmota - problém fyziky

Byla dříve hmota nebo vědomí? A pokud hmota, máme si ji představovat jako pralátku, původní stavební materiál vesmíru, přítomný počátku jeho existence a nyní se podílející na celé jeho obrovské různorodosti? Nebo se hmota vytvořila až během samotné evoluce jednotlivých galaxií? A co je vlastně ona hmota? Pro materialistu je odpověď na podobné otázky jednoduchá a jednoznačná: hmota=skutečnost. Vše, co je-existuje, je vlastně hmotou, existuje pouze hmota a různorodost světa kolem nás je pouze různorodostí jejích proměnlivých vlastností. Když se na tento výrok podívám, jakožto člověk stále ještě filozofie více neznalý než znalý, zdá se mi poněkud zjednodušující a až příliš jednoznačný-vzhledem k okolnímu světu, který svými smysly každodenně vnímám. Snaha najít jeden společný základ všeho existujícího, ať už jde o hmotu, vědomí, jakoukoliv substanci, je snahou postihnout obrovskou rozmanitost světa pomocí jednoho univerzálního principu. Navíc, podaří-li se nám odhalit principy, zákonitosti onoho základu, pak se stáváme vlastně vševědoucími, dokážeme pochopit fungování každého jsoucna, všechny jevy kolem nás nám budou najednou vysvětlitelné atd. Až příliš jednoduché…Představit si, že za vším, co kolem sebe během svého života doslova nacházím, co působí na mé smysly, že toto vše je jednou hmotou, to je jistě velmi složité-a asi i nepravděpodobné. Myslím si, že právě hmota je ze všech filozofických kategorií snad tou nejsložitější a nejdiskutabilnější. Už jen dohodnout se na tom, co by pojem hmota vlastně měl označovat, činí filozofům problémy. Máme ji chápat jako onu základní substanci? Lze ji ztotožnit s okolním světem, vesmírem? Není lépe ji ztotožňovat se stavební látkou? Nutno přiznat, že sám se k ní stavím spíše s rozpaky, rozpaky, které vycházejí právě ze snahy o filozofické uchopení problému. Vezmeme-li si například problematiku času, potom její filozofické řešení, či spíše snaha o řešení z filozofického pohledu, je na místě. Už proto, že čas bytostně s lidskou existencí souvisí, je něčím, co během svého života zažíváme. Jako bytost časově omezená se s tímto problémem potýkáme celý náš život, vnímáme jej subjektivně a velmi silně. Ale hmota? Ta je pro člověka něčím cizím. Vždyť ani pořádně nevíme, co si pod tímto pojmem máme představovat. Naši existenci přímo neovlivňuje-s čímž by materialisté samozřejmě nesouhlasili. Hmota ve filozofii je až příliš abstraktním pojmem, jestli skutečně existuje nebo je jen dalším pojmem, jímž si člověk usnadňuje orientaci v okolním světě, to skutečně nevím. Nevím, protože mi chybí dostatečné vzdělání-vzdělání v oboru fyziky. Tím, že se ve filozofii nedobereme kloudného závěru, neznamená, že můžeme celou problematiku hmoty smést ze stolu. Ne filozofie, nýbrž fyzika. V tomto vědním oboru má hmota své místo a to dokonce místo snad nejvýznamnější. Hmota je fe fyzice pojímána odlišně, než jak si ji často představujeme my. Hmota není jednolitou látkou, ale spíše jako soubor elementárních částic-ať už atomů, elektronů, kvarků aj.-jejich vzájemných vztahů, sil mezi nimi působících. Hmota se ve fyzice skutečně stává jedním ze základních činitelů, vytvářejících skutečnost. K tomuto závěru se dostáváme ovšem pomocí zcela odlišných postupů, kroků, než je tomu ve filozofii. Ač si tedy myslím, že filozofie má jistě v současné době svůj význam a problémy, které řeší, má právo-a i smysl-řešit, musím právě v otázce hmoty udělat vyjímku. Hmota-to je problém fyziky, ne filozofie.