Jan Dvořák

Hi-Ph Kde jsou věci, když jsou na svém místě?

Co vlastně popisujeme, kdyč o čemkoliv nebo o komkoliv říkáme, že je na svém místě? Jde nám pouze o prostorové uspořádání věcí? Odpovědí je více. Nejdříve si musíme uvědomit, že tyto výroky pronášíme zejména pokud se právě pohybujeme v  nám známém prostředí, ve kterém se dobře orientujeme, vyznáme. Právě v takových oblastech jako je náš domov si podvědomě vytváříme jakousi síť souřadnic. Jednotlivé objekty pak mají své notoricky známé souřadnice, které sice můžeme změnit, ale často to není-snad vlivem pořádkumilovnosti nebo konzervatismu-vhodné a vítané. Jednoduše-věci mají své místo, protože jsme si zvykli, že tam a tam patří. Na druhou stranu, pozice pro jednotlivé věci si člověk jistě nevybírá zcela náhodně. Naopak, ve všem je jistý řád, vše je umístěno tak, aby to přinejmenším mohlo sloužit ke svému účelu, nebo aby alespoň nepřekáželo. Nutno ovšem dodat, že podobné systémy jsou alespoň z části čistě subjektivní záležitostí. Kdyby tomu tak nebylo, potom by třeba stejně vybavené domácnosti měly i stejný, uniformní vzhled.

Věci jsou na svém místě i z jiného hlediska. Vše na tomto světě je zde k  nějakému účelu, vše má v mozaice světa své nezastupitelné místo. Aby ovšem to či ono skutečně mohlo k něčemu sloužit, někam svou existencí směřovat, musí být splněno mnoho podmínek. Jednou z nich je, aby bylo na svém místě. To znamená, že každé jsoucno musí být v takovém prostředí, které mu nebrání, ale naopak podporuje jeho dispozice k dané funkci, aktivitě-a i k vlastní existenci. To se týká samozřejmě i živých organismů, lidstvo nevyjímaje. Člověk potřebuje zaprvé vhodnou konfiguraci okolního prostředí-teplota, složení atmosféry atd. To vše umožní jeho existenci-už na této úrovni je ten který jedinec na svém správném místě pokud-snad prozatím-žije právě na Zemi. Ale nejen to. Každý z nás se v něčem vyzná, něco chápe, studuje určitý obor-prostě má zkušenosti, ať už teoretické nebo praktické-a pokud se potom pohybujeme v takovém prostředí, které nám umožní tyto zkušenosti uplatnit, pokud tam a tam můžeme dělat to, čemu rozumíme-potom jsme opět na svém místě.

A ještě snad jeden příklad, kdy můžeme být na svém místě. Člověk, který se narodí na venkově, prožije tam většinu života a následně je nucen hledat nový domov ve městě-ten se taky bude cítit, že není najednou na svém místě-jednoduše nová konfigurace okolního světa mu nebude vyhovovat-tentokrát to sice neohrozí jeho existenci a ani to zřejmě radikálně nezhorší možnosti uplatnění celoživotních zkušeností, ale situace to také není zrovna záviděníhodná. Jak vidíme, být na svém místě může mít mnoho významů a zdaleka se nemusí týkat pouze zaujímání určitých souřadnic. Často se jedná spíše o výraz označující existování ve vhodných podmínkách. Všechny situace, kdy onoho výrazu používáme mají přesto něco společného. Je v nich vyjádřena určitá uspořádanost , pravidelnost a zajištěnost funkčnosti tohoto světa. Vše má své místo, každé jsoucno v různých ohledech zaujímá mu vytýčenou pozici ve stavbě světa a pokud se od této pozice příliš nevzdaluje, napomáhá tak fungování a dalšímu vývoji okolní reality.