Hi-Ph

Kauzalita a determinismus

Vše má svou příčinu. Tvrzení zvlášť prosazované hlavně přírodními vědami-všemi fyziky, chemiky atd. Podíváme-li se na svět kolem sebe, je to ale skutečně pravda? Že by se Země otáčela kolem své osy jen z neochoty zůstat na svém místě, nebo řeka tekla vždycky z kopce, protože je krajně konzervativní? Na první pohled musí mít vše svou příčinu-nic se neděje samo od sebe Když se to tak vezme, je vlastně celý náš svět dobře fungujícím strojem. Pohneme-li jednou páčkou, uvedeme do chodu příslušnou součástku. Z tohoto pohledu to pro nás jako pro lidstvo nevypadá špatně-ze dvou důvodů. Za prvé se máme na co spolehnout. Letadlo, které je správně postaveno se nakonec s kvalitním pilotem a dostatečnou zásobou paliva, skutečně vzlétne. Fungují totiž určité zákonitosti-ať už je nazýváme přírodní nebo fyzikální zákony-které jsou stálé a jsou vyjádřením vztahů a vzájemné závislosti určitých jevů. Člověk tyto zákony poznává na základě opakování. Jablko vždy padá k zemi-a když to pozorujeme mnohokrát za život a máme dostatek chuti a času se nad tím pozastavit a popřemýšlet-nakonec nás ta gravitace snad napadne. Pilot a pasažéři se také díky stálé platnosti těchto zákonů mohou těšit na let bez problémů-nemusejí se obávat, že by se nějaký škudolibý bůžek rozmyslel a jen tak pro pobavení sebe sama by nechal Boeing uprostřed letu spadnout do té nejhlubší džungle. Prostě to funguje a poznáním těchto zákonitostí získáváme slušný základ, na kterém můžeme stavět. Druhým důvodem, proč by se nám měl svět-stroj zamlouvat, je prostý výhled do budoucnosti-jestliže vše má svou příčinu a funguje tedy předvídatelně-pak až někdy v budoucnosti všechny tyto vztahy poznáme, pochopíme jak to všechno kolem nás funguje-a to bezezbytku. Lidstvo se tak aspoň v tomto směru stane dokonalým. Pan La Place by byl nadšen, mohu-li mluvit za sebe-já nikoliv. Doufám, že k této situaci nikdy nedojde, lépe řečeno, jsem o tom přesvědčen. Člověk nemusí být přímo Heissenbergem a tykat si s principem neurčitosti, aby viděl, že ve světě to není tak jednoduché. Připusťme, že drtivá většina událostí, probíhajících kolem nás je vysvětlitelná jakožto reakce na předcházející akci. Ale… Abychom ono ALE vysvětlili, je nutno si zaprvé uvědomit, že člověk je ve svých poznávacích schopnostech omezeným organismem-a to i přes další možné sebezdokonalování a rozvoj techniky, jakožto pomocného nástroje lidského poznání. Člověk nikdy neodhalí vše, vždy zůstane ono skryté tajemno- a pokud ne na naší planetě tak ve vesmíru určitě. A hlavně-je tady člověk-lépe řečeno organismus s vlastním vědomím. Ano, je sice pravda, že lidská aktivita je velmi často reakcí na určitý podnět-ta reakce je většinou tatáž-mezi člověkěm a působícím spojením tak vzniká kauzální vztah, který je definován mimo jiné i stálostí spojení. Ale právě na tomto místě se vyskytuje onen důvod pro odmítnutí absolutní kauzality, determinace světa-svobodná lidská vůle. Jednoduše řečeno-lidské jednání je často nepředvídatelné. Člověk se zachová často odlišně než by se dalo očekávat. Ne vždy je reakce na podnět stejná a ona stálost spojení je tak porušena. Lidská aktivita je subjektivní. Na přírodní zákony se lze spolehnout-ne už na člověka, s technikou-lidmi stvořenou je to obdobné. Jak často slyšíme, že selhal lidský faktor…člověk se nechová zcela předvídatelně a stále stejně. Na tomto místě by mohl někdo namítnout, že i ona svobodná aktivita člověka je vlastně reakcí-je v kauzálním vztahu k lidskému myšlení-za vším stojí myšlenka. Já si ovšem myslím, že v  tomto případě nejde o kauzální vztah, tak jak je obecně chápán-předmět akce by tak reagoval sám na sebe-a navíc lidské myšlení je spíše jakýmsi transformátorem, oním mezistupněm, který přijímá informace o podstatě působícího podnětu, náležitě je upraví, vyvodí z nich závěr a teprve potom posílá už upravený signál našemu tělu. Jistě, před padajícím stromem většinou uhneme, ale nemusí to platit u všech….