Jan Dvořák

Hi-Ph

Bez chaosu nelze žít

Co je vlastně chaos ? Jednoduchá definice přítomnosti chaosu v nějakém systému by se dala shrnout asi takto: přes přesnost počátečních podmínek existuje libovolný časový interval, po jehož uplynutí ztrácíme schopnost předpovědět budoucí chování onoho systému nebo jeho částí. Jednoduše, nelze odhadnout jak se systém bude dále vyvíjet, jakou aktivitu projeví. Stává se pro nás nepředvídatelným, neprůhledným. Existuje v našem světě tedy vůbec chaos? Nebo vše funguje s přesností švýcarských hodinek? Podobná otázka jako v případě problematiky determinismu. A stejně jako tehdy i nyní mohu říct: Díky bohu, že ne. Opravdu se zřejmě ve svém životě můžeme spolehnout přinejmenším na to, že vše nefunguje zcela zákonitě. Bez chaosu opravdu nelze žít. Toto tvrzení má ovšem platnost spíše pouze v rovině psychologické. A to ještě v tom případě, nemluvíme-li o chaosu např. jako o prvotním stavu vesmíru-potom by se bez něj ale opravdu žít nedalo, a další rozvádění tohoto problému by bylo zbytečné. Vraťme se ovšem k onomu psychologickému pozadí shora uvedeného tvrzení. I kdyby totiž svět kolem nás byl opravdu bezchybně fungujícím strojem, vše by se dalo popsat zákony-stále platnými bez ohledu na čas, i v tomto případě by přeci mohla fungovat taková konfigurace systému svět, která by umožňovala existenci lidské populace. Byl by ovšem existence v takovém prostředí skutečně plnohodnotnou existencí? Chaos je důležitý prostě už jen proto, abychom se z toho nezbláznili. Vždyť v podobném světě by i lidé museli fungovat zcela neomylně, předvídatelně, neměnně. Jejich reakce na jakýkoliv podnět by musela být vždy stejná-a byla by tak vyjádřitelná, popsatelná i zákonem. Představme si podobnou společnost, kde vlastně každá lidská aktivita je svázána zákony-ne jako projev určité formy režimu, ale jako prostá nutnost. Člověk se proti nim ani nemůže provinit, vnesl by do světa přeci chaos. Nemůžete udělat nic, co by bylo neobvyklé. Všechno všichni stejně. Nic jako svobodná vůle člověka by neexistovalo. A byli bychom v takovém případě ještě lidmi nebo jen součástkami velkého stroje? Existoval by vůbec nějaký vývoj. Vezmeme-li si třeba jenom oblast vědy. Největší objevy byly většinou otázkou náhody. Upozornily na ně jevy, které se nějakým způsobem odlišovaly od běžného schématu-ať už třeba jen svou zřetelností a intenzitou. Náhoda často přispěla k tomu, že i naše planeta vypadá tak jak ji známe dnes. Náhoda je často také hnacím motorem naších životů-jak často na ní ostatně spoléháme. Vždyť kdyby neexistovala, jak často bychom s úrovní naší přípravy neobdrželi ani zápočet natož zkoušku. Jistě, pokud by byl svět svázán zákony, byl by i v určitém časovém horizontu i absolutně poznatelný, ale myslím, že i pro vědce je současná podoba našeho vesmíru, která slibuje neodhalitelnost a vždy přežívající tajemství, mnohem lepší-nemusí se bát, že by byli do budoucnosti bez práce. Ne vše v přírodě, ne každý jev v našem okolí je spojen s jiným nutným, stálým a podstatným vztahem, který je základerm zákonitosti. A my můžeme být rádi-náš život je pestřejší, zajímavější a také snazší.