Není a zajisté nikdy nebylo jednoduché rozhodnout tento spor. Jediné, co nám tedy zbývá, je přiklonit se podle našeho uvážení k jedné či druhé variantě. Co ale potom dále? Je to všechno? A co takhle bytí rozebrat? Ano, zajisté, i to je snad způsob, jak je můžeme lépe pochopit. Shrneme-li bytí (respektive zaškatulkujeme-li je) a zhustíme pouze na problematiku bytí našeho, tedy toho lidského, člověčího, můžeme je snad sobecky označit jako jakýsi soubor našich prožitků, zkušeností, toho, co se děje bezprostředně kolem nás, a čehož my jsme středobodem. Myslím, že tento akt není pro žádného člověka s naším vrozeným egoismem problémem.

Když si toto uvědomíme, můžeme přistoupit k dalšímu kroku - soubor našich prožitků a skutečností - tedy "naše malé bytí" se pokusíme jazykově rozebrat. To vše samozřejmě za přispění logiky - tedy obecně logického myšlení.

Zde se ocitneme u hlavního bodu mého zamyšlení - je tedy možné pochopit bytí jako problém jazykový, a tím i logický, lze je chápat pouze v tomto měřítku?

Přemýšlíme-li nad odpovědí na tuto otázku, asi nás myšlenky zavedou k novopozitivismu a jeho analýze jazyka. Jejich přesvědčení, že většina filozofických problémů spočívá v nepřesnosti jazyka, nás přivádí k otázce, zda je vůbec jazyk schopen cokoli nám objasnit. Ovšem i zde si musíme připomenout, že co se týče otázky bytí, novopozitivismus zcela odmítl metafyziku a jejich filozofická analýza se netýkala objektivní reality, nýbrž byla omezena jen na bezprostřední, dané, na zkušenost a jazyk. Krajní novopozitivistické formy - např. raný novopozitivismus Vídeňského kroužku - omezovaly toto "dané" na individuální prožitky, a dospívaly tak přímo k solipsismu. Samozřejmě, že tím se ale nevyřeší otázka bytí jako celku.

 Mám-li po této úvaze v souladu se svým svědomím odpovědět, zda je bytí problémem jazykovým a logickým, odpověděla bych, že ano, ale nejenom to - bytí je pro nás totiž problémem jako takovým.

 Lidé se asi nikdy neshodnou na jediné odpovědi o povaze bytí, ale co je jisté - budou se jí zabývat, co budou žít.