Heideggerova kritika substančního pojetí ukazuje,že bytí nelze postihnout, jestliže se přímo nevztahuje k člověku. H. usiloval postihnout "vrženost" člověka, jeho neustálou nejistotu, ale i jeho potencialitu. Je oprávněné tvrzení, že "Heidegger je lhář"? Je-li oprávněné, za jakých podmínek? H. se zabýval tázáním po bytí z různých stran. Usiloval, vzhledem ke kontextu doby, ve které žil, o překonání redukujícího pohledu (předchozí období pozitivizmu atd.) a také si byl až příliš dobře vědom časové limitovanosti lidského života. Nemohu tvrdit, že je lhář. H. nehledal podstatu, tyto koncepce odmítl a tímto vyzdvihl primát lidské zodpovědnosti. Měl jistě pravdu, že člověk může myslet "věčnost", "absolutno", ale to je jen otázka myšlenek, nikoliv života, protože my jsme tady a teď a žijeme od - do, což sebou nese pocit strachu a nejistoty. H. odmítl předchozí substanční metafyziku a zároveň počítal s tím, že jednotlivá jsoucna jsou nedokonalá. Počítal s tragikou, ta reflektuje dle H. bytí. Tímto problémem se zabývá mj. v souvislosti s otázkou jazyka, v tomto období byl inspirován východními filosofiemi. Reflektuje "naslouchání" bytí, které mluví skrze básníky tragického osudu. Ale od otázky jazykové zpět k ot. ontologické. Důležité u H. je, že bytí nelze předmětně tematizovat, ale pouze "odkrývat". H. klade ústř. otázku lidské svobody, člověk vždy volí, čím chce být. To, jak bylo vzpomenuto, souvisí s otázkou lidské odpovědnosti. Zeptala jsem se konkrétní osoby (nestudující filosofii), zda by se pokusila odpovědět, co si myslí o jsoucnu a bytí, jen tak spatra. Bytí je dle ní nutným předpokladem, je abstraktním pojmem, uchopitelným pouze v souvislosti s konkrétními jsoucny. Ještě to není hmatatelné, nemá to vlastnosti konkrétního jsoucna, ale není to ani úplně abstraktní, je ale nutné. (Na druhé straně je dle ní bytí třeba televize v obývacím pokoji, ale televize si to neuvědomuje, takže toto je mimo diskusi). Bytí je dle ní nutné k rozvíjení konkrétního jsoucna. Pouze prostřednictvím konkrétního jsoucna si je možno dle této osoby bytí uvědomit. Vraťme se ale k samotnému H. Nepřišla jsem na to, proč je H. "lhář". Domnívám se, že usiloval o pravdivost ve smyslu ontologického tázání, odhodit "pomocnou berli", kterou implikují substanční pojetí v ontologii, jak bylo řečeno výše. I možnost, že nemá v něčem "pravdu" ještě neznamená, že lže. Ideologové lžou, ale z pozice filosofie nelze lhát.