Výrazem „hmota“ se v běžné řeči zpravidla rozumí materiál, z kterého se něco vyrábí. Obdobně k tomu se jím ve filosofii obvykle myslí jakýsi hypotetický „materiál“, z něhož je utvořeno téměř veškeré fenomenální jsoucno.

Aristoteles uvažoval o dvou druzích látky, tedy hmoty: ‘??? ??????, kter? je pr?vě již konkrétní látkou jejíž zformováním vznikají konkrétní věci a ‘??? ?????, hypotetickou l?tkou, kterou je třeba předpokládat jako „materiál“ pro ‘??? ???????. Smysl v?razu ‘??? ????? se přibližně kryje s obecně filosofickým pojmem hmoty. Je v něm vyjádřena jistá víra, že za některými vědomými fenomény je jakýsi „hmatatelný“ základ.

K utvoření pojmu hmoty je třeba především subjektu, konkrétně člověka, který se s ním potýká prostě proto, že jeho uvažování je pojmové. Tomuto subjektu samozřejmě není nikdy předloženo něco jako Aristotelova ‘??? ?????. Setk?v? se pouze s nějakým doslova kusem ‘??? ??????? a konkr?tn?mi věcmi.

Jejich reálnost mimo vědomí je pochybná, poněvadž z faktu vnímání čehokoliv nijak neplyne mimovědomá realita onoho vnímaného. Nicméně tento fakt nyní pomiňme.

Důležité je, že určité věci můžeme chutnat a můžeme se jich dotýkat. Především smysl hmatu, jak se zdá, podporuje zrod ideje hmoty. Asi není nikterak náhodnou podobnost mezi slovy hmat, hmotnost a hmota. Hmota je cosi, co můžeme ohmatat a jako takové je to spjato i s určitou hmotností. Pojem hmoty založený v přímé empirické zkušenosti se asi nevztahuje tolik třeba na světlo, jež pouze zříme a zvuk, jenž slyšíme. Mystické zážitky jsou spojeny s vizí světla, které je jakoby bezprostředním projevem absolutna, islámští andělé jsou stvořeni ze světla, svatí jsou spojováni se světlem, které z nich vyzařuje atd. Jakoby tedy světlo a zvuk (který souvisí s pohybem hmoty, vzduchu, ale sám není považován za hmotu) unikali nařčení z „hmotnosti“. To se samozřejmě může měnit podle toho, co nám o světle a zvuku řekne fyzika, eventuelně chemie. Ta tu funguje jako regulativ názorů založených pouze na bezprostřední smyslové zkušenosti. Ovšem, to zatím ponechme stranou.

Další věc je, že chceme-li něco udělat, sestavujeme to z nějakých součástí, jež museli být nakonec vyrobeny tvarováním nějaké látky (jako ‘??? ???????) eventuelně to musíme přímo z ní vytvarovat. Analogicky pak předpokládáme, že všechny tyto hmatatelné věci (včetně druhé látky) pochází z nějaké základní, obecné látky. K tomuto předpokladu nás opět svádí analogie s lidskou tvořivou činností, která nám také podsouvá představu, že námi prožívaný proměnlivý svět musel vzniknout, nemohl tu být vždy, nevzniklý. Navíc, kdyby tomu tak bylo, opět námi prožívaná proměnlivost by odkazovala k jisté pra-hmotě, abstraktnější věčné látce, jež se proměňuje.

Hmota se tedy ukazuje 1) jako idea abstrakcí vytvořená z vnímání „hmotných“ předmětů, jakýsi souhrnný pojem, 2) jako jakási pralátka, hmotná substance. V prvním případě jde čistě o pojem vyjadřující určitou podobnost mezi věcmi spočívající v tom, že je možno je hmatat. V druhém případě je věc složitější. Zde je třeba opřít se o výsledky empirické vědy. V ní ovšem záleží na diskurzu, v kterém zrovna věda (fyzika) pracuje. Pro nás je zajímavá Einsteinova teorie relativity vyjádřená vzorcem E=mc² a teorie kvantové mechaniky.

Einstein svou teorií destruuje zavedený pojem hmoty vázaný na hmat a hmotnost, masu. Ukazuje přímou úměru mezi energií a hmotností. Každá se pak ukazuje jako potence pro tu druhou a odhaluje, že onen neměnný podklad změn může mít realitu čistě energetickou a jako takový být co do kvality identický třeba se světlem a ruší tak přirozeně vnímaný rozdíl mezi „hmotným“ a „nehmotným“ světem, jak se ustanovil na základě přirozené empirické zkušenosti a mění pojetí hmoty.

Pro kvantovou mechaniku je důležité to, že elektron se okolo atomového jádra pohybuje po tak velkém prostoru (oproti velikosti jádra), že se celý atom jeví téměř jako prázdný prostor, v němž dochází k napětí mezi energetickým nábojem jádra a elektronu. Z čistě teoretického (ale skutečně pouze teoretického hlediska) pak hmota vykazuje možnost prostupnosti toho, co se zdálo být neprostupnou masou a navíc za důležitější než hmotnost je považováno energetické napětí. Tím se znovu rozbíjí klasický pohled na hmotu a ukazuje se potřeba jej buď modifikovat nebo tento pojem nahradit nějakým jiným.