Otázka, jak se z prostoru stane prostředí? je nesmyslná. Ačkoli, ne zcela. Můžeme se takto ptát, ale pouze tehdy, setkáme-li se s fyzikem, který se tak zapletl do svých vědeckých modelů, že je začal považovat za skutečnost, a nyní se snaží navrátit do „světa lidí“.

Kategorie prostoru je totiž něčím, co tu nestojí přirozeně samo o sobě, ale co vzniká teprve tehdy, pojmeme-li věci kolem sebe jako hmotné předměty s určitou extenzí existující mimo vědomí a zeptáme se, kde se tyto předměty absolutně nachází. Eventuelně, když ještě přidáme, jako staří atomisté, že se veškeré jsoucno skládá z dále nedělitelných částeček, které ovšem potřebují místo k pohybu, aby se mohly spojovat a rozpojovat, čímž vytvoříme ideu prázdného prostoru. Pojem prostoru tedy vzniká teprve abstrakcí a to na základě specifického pohledu na svět.

Dnes se pojem, prostoru díky způsobu našeho vzdělávání vetřel z fyzikálních teorií i do přirozeného jazyka a tváří se, jakoby vyjadřoval něco úplně přirozeného. Běžně hledáme určitým věcem určité místo v prostoru, běžně se nacházíme na nějakém místě v prostoru. Přitom tento „prostor“ většinou vnímáme asi jako nějakou velkou krabici, v které je vše umístěno. Málokdo si dokáže uvědomit, že ve skutečnosti neklade věci někam do prostoru a nehledá je někde v prostoru, nýbrž že je klade a hledá vždy na nějakém místě, které je určeno vztahem k dalším věcem, jež se okolo nachází.

Je sice pravda, že například vojáci pracují s něčím jako absolutním prostorem, který používají k orientaci. To ovšem není nic víc než to, že zkrátka tam, kde neznám rozmístění věcí na základě něhož bych se mohl orientovat, je jednoduší používat dohodnutý systém založený na tom, že se celá zeměkoule zabalí do neviditelné sítě rovnoběžek a kolmic označených určitými čísly, v němž mohu přesně označit svou pozici na zemi. To ovšem samozřejmě je pouze relativní, dohodnutý systém pro orientaci, ale nikterak to nelze označit za zmapování prostoru. Jak jsem již podotkl, jde spíše o pomoc při orientaci v neznámém prostředí, nebo v prostředí, v němž je orientace znesnadněna, eventuelně znemožněna mou neschopností nacházet v něm orientační body.

Zkrátka, s něčím jako je „prostor“ se nelze nikdy setkat. Je možné to pouze vyabstrahovat jako určitý modelový pojem, který může být užitečný. Přitom běžná zkušenost pro jeho vytvoření sama vytváří velmi příhodné podmínky. Veškerý zakoušený i měřitelný pohyb se odehrává jako změna pozice uvnitř prostředí vzhledem k jeho komponentům, tedy k okolním věcem. Odtud je blízko k pojmu „změna místa“ a od pojmu místa opět není daleko k pojmu prostoru jako podmínce pro existenci takových míst. Není tedy nikterak náročné k pojmu prostoru, v němž se vše pohybuje dojít. I přes existenci takového pojmu se však nikdy nebudeme pohybovat v prostoru, ale pouze v nějakém prostředí, v kterém, budeme-li jej znát, třeba ani nezabloudíme. Proto správnou otázkou není, jak se z prostoru stává prostředí, nýbrž ze všeho nejdříve je třeba se ptát, jak se z prostředí stává prostor. Přitom se odvažuji tvrdit, že to tu již bylo, alespoň zhruba, řečeno.