Jaký je rozdíl mezi hromadou kamenů, počítačem a živým organismem

Milan Fujda

2. roč. ph.-vn.

FF MU v Brně

Zde je dobré navázat na nedávno řešený problém změny pohybu ve vývoj. Tehdy jsme se neshodli v otázce, zda je za vývoj možno považovat pouze zvyšování uspořádanosti systému či jakoukoliv změnu této uspořádanosti. Nicméně to není příliš důležité, je to spíše otázka terminologická než věcná. Každopádně bude užitečné srovnávat hromadu kamení, počítač a živý organismus právě jako systémy, které se od sebe liší především svou uspořádaností a tím, co z toho plyne. Rozdíly jiného rázu tu jistě budou také, ale k tomu až dále.

Samozřejmě základní rozdíl spočívá v tom, že, narozdíl od hromady kamení a živého organismu, je počítač lidským výtvorem. Z toho hned plyne rozdíl mezi živým organismem a hromadou kamení; totiž hromada kamení sama nevytvoří žádný funkční systém, zatímco jeden druh živých organismů vytvořil počítač.

Hromada kamení nemůže nic vytvořit mimo jiné již proto, že je prostě pouze hromadou. Není žádnou funkční jednotkou, není vůbec systémem. Je to jen neorganizovaná jednota několika jednotlivin, které tuto jednotu tvoří pouze z pohledu vnějšího pozorovatele, a to ne z lepšího důvodu, než, že se jednotlivé složky této jednoty ocitly na jedné hromadě.

Počítače a živé organismy však evidentně nejsou nejsou nějaké hromady jednotlivin, jež by okolo sebe navzájem ležely bez ladu a skladu. Hromada kamenů zůstane hromadou, ať na ní leží jakékoliv kameny jakéhokoliv tvaru a v jakémkoliv množství. Avšak uspořádané systémy jako počítač a živý organismus musí vykonávat i jiné funkce kromě toho, že prostě leží. K tomu je třeba, aby se skládaly s určitých specifických podsystémů opět složených ze specifických jednotek se svými vlastními funkcemi, a celý tento celek musí být uspořádán tak, aby se i činnost těchto podsystémů funkčně sjednocovala na úrovni celého systému jako celku. Musí zde být určitá harmoni, která klade na každou část systému jisté nároky, vyžaduje po ní specifickou činnost, k níž ona část musí být přizpůsobena. V celém systému by tak ideálně nemělo být nic navíc a nic by tam nemělo ani chybět. Jakmile se naruší funkčnost jedné části celého systému, narušuje se tím i funkčnost systému jako celku. Míra tohoto narušení je samozřejmě dána tím, jakou roli v systému tato narušená část hraje. Tyto složité systémy totiž nejsou složené z částí, jež by byli stejně důležité. Zatímco poškození určitých částí systému jeho funkci může zproblematizovat, nikoli však ochromit, poškození jiné části, kvantitativně třeba i menší či, co do uspořádanosti jako subsystému, jednodužší, může činnost systému jako celku zcela znemožnit, a tak jej vlastně rozložit.

A tak se přibližujeme i k dalšímu rozdílu mezi živým organismem a počítačem. Jestliže dojde k poškození určité části počítače, zpravidla je tento systém nedokáže sám od sebe odhalit a opravit. Namísto toho v živém organismu prakticky neustále dochází k menším opravám. Části těchto systémů nemusí nutně mít stejnou životnost jako systém v celku. Proto dochází k neustálé reprodukci těchto částí a nové jednotky, které takto nahrazují staré, se do systému okamžitě integrují a přebírají svůj úkol. Stejně tak, pokud se systém naruší, okamžitě začnou pracovat mechanismy, které se toto narušení snaží napravit. Avšak právě tyto dvě funkce se časem oslabují, organismy tak stárnou a nakonec se tyto systémy rozpadají.

Proti této tendenci ovšem pracuje další mechanismus. Nejen části těchto systémů se reprodukují. Reprodukují se i celé tyto systémy. Tak dochází k zachovávání toho, čemu říkáme pořírodní druhy. I ty mohou vymírat, a to tehdy, nedokáží-li se adaptovat změněným podmínkám, v případě, že změní své životní prostředí, nebo se změní ono samo. I když i moderní počítač má určitou míru schopnosti sám sebe opravovat nebo alespoň odhalovat, kde v systému došlo k chybě, nedokáže se reprodukovat, a s tím souvisí i to, že nemůže sám od sebe měnit svou uspořádanost, vyvíjet se (především v tom pozitivním smyslu), jako se vyvíjí živé organismy a celé druhy.