Na rozdíl od času,prostoru je pohyb ještě pevněji spjat se svým materiálním substrátem.Pro člověka je jednoduše mnohem důležitější vědět co se hýbe ,než samostatný fakt pohybu. Pro mě je pohyb výsledkem podmínek jež byly ať už náhodou,nebo záměrně, nezávisle na tom ,jestli jim rozumíme nebo nerozumíme, vytvořeny v oblasti nám dosud známého vesmíru.

Právě stálost a neměnnost fyzikálních zákonů se zdá být hlavním důvodem ,jež vedly v

vytvoření podmínek, kde se pohyb realizuje a uskutečňuje. Zdá se mi, že minimálně trojrozměrné prostředí je základem a ideálním teritoriem pro vznik entit, jež nazýváme živými organismy pro které je pohyb zásadní složkou a podmínkou existence života.

Pohyb je něco, co je vlastní všem materiálním strukturám,ač někdy smyslově nepostihnutelného a bez čeho není možné si představit reálné fungování všeho, co jsme doposud poznali.Je zajímavé, že člověk vždy usiloval, usiluje a bude usilovat o definování,popis,charakteristiku veškeré skutečnosti, která jej obklopuje a nebude nikdy spokojen dokud nedosáhne aspoň takových výsledků, jenž ho alespoň krátkodobě uspokojí.

Nachází stále nové odpovědi na otázky, jenž byly z dřívějšího pohledu nezodpověditelné.Čím to, že se snažíme neustále odhalovat to, co nám je, nebo co se nám jeví jako neznámé. Je to strach nebo touha po ovládnutí a moci. Stojíme před otázkou jestli je jakýkoli problém, s ohledem na čas, pro člověka řešitelný.

Pokud souhlasíme s tvrzením, že matematik není objevitel, ale vynálezce připouštíme fakt, že matematika, tedy věda o číselných kvantitativních vztazích a prostorových tvarech skutečného světa , je systém jen do té míry, do jaké jsme si jej zařídili a vytvořili a proto

dosavadní snahy popisu něčeho čemu říkáme pohyb mohou být v tomto našem systému.

nerealizovatelné.

Pokud se zaměříme na problém jazyka a filosofii vnímáme jako kritiku jazyka, můžeme směle vyvodit, že pomocí jazyka může být problém pohybu nepostižitelný a naše úsilí je tak zcela marné. Jinak by se dalo říci, že hranice našeho jazyka jsou hranicemi našeho světa a proto zcela a jedině na jazyce závisí naše úsilí o pojmovou přesnost. Myslím, že budou-li naše snahy směřovat k „pohybu o sobě“ a budeme-li se snažit postihnout ontologickou podstatu a úlohu pohybu ve světě,naše úsilí bude marné, neboť takováto snaha se mi jeví nemožnou. Jistě se nedá popřít fakt, že dvacáté století udělilo lekci dřívějším představám o uspořádání světa a vytvořilo celou řadu komplexních teorií stojících na pevném základě axiomaticko-deduktivních věd, jejichž úplný dosah si ještě zcela neuvědomujeme a že mají pro nás obrovský význam a myslím, že pohyb je zcela v rukou matematiky,fyziky a oborů vzájemně souvztažných.