Danuše Jánová

Co myslíme, když říkáme, že věc je na svém místě?

Aristoteles by měl v této otázce jasno. Podle jeho teorie se každá věc pohybuje k místu svého určení, v kterém pak zůstává v klidu. Rozhodující v tomto případě je, který ze čtyř prvků v daném předmětu převládá. V tomto pojetí by se věc nacházela na svém místě pokud by dosáhla svého přirozeného místa. Do jisté míry snad můžeme souhlasit s Aristotelem, díky gravitaci opravdu nemůžeme počítat s tím, že se několika tunový balvan bude vznášet.

Položená otázka však evokuje opět další otázky. Opravdu můžeme tvrdit, že každá věc má své místo? Tedy místo, které by existovalo nezávisle na předmětu a bylo dáno jaksi předem? Co se s tímto místem stane pokud se na něm určitý předmět nenachází?

Pro orientaci člověka ve světě, který ho obklopuje je pravděpodobné nezbytné, abychom jednotlivé předměty a fenomény dokázali zařadit do systému. Je žádoucí vytvořit si soustavu souřadnic, ve které se naše jednání i myšlení bude pohybovat. Když řekneme, že věc je na svém místě, vyjadřuje to určitý pocit uspokojení, vyplívající z lidské představy světa jako řádu. Domnívám se , že touha vidět svět nebo vesmír jako celek s pevným řádem, není příznačná pouze pro antické myšlení. Po celý dosavadní vývoj se lidstvo snaží vtisknout životu člověka i přírody pravidla a přesně popsat pozorované jevy. Tím se celek světa stává více srozumitelný pro lidské vnímání.

V lidské představě má každá věc své místo, není však dáno apriori, ale závisí na hodnotové orientaci, přirozenosti jednotlivého člověka a samozřejmě taká na tradici. V každodenním životě se setkáváme s dodržováním principu správných míst.Nebylo by vhodné, aby např. autobusová zastávka měnila libovolně a nečekaně své místo.

Když tedy říkáme, že věc je na svém místě vyjadřujeme tak více méně své vlastní přesvědčení. Pro druhou osobu může byt představa o správném místě úplně odlišná.

Tvrzení, že každá věc má své přesně dané místo, evokuje představu, v níž je prostředí ve kterém se pohybujeme složeno samých správných míst, do kterých by měly jednotlivé předměty být uloženy. Podobná rčení jednoznačně poukazují na zažitý obraz prostoru jako prázdného jeviště, které existuje nezávisle na předmětech které v něm budou umístěny. Věda však dokázala, že se v našem životním prostředí nesetkáme s zcela prázdným prostorem. I to , o čem říkáme, že je prázdné, je naplněno plynem- vzduchem, který se opět skládá z jednotlivých molekul a atomů.

V přírodě se skutečně zdá, že existují přirozená místa. Tato přirozená místa však nejsou dána předem jako cílová, ale vytvářejí se na základě spolupůsobení rozdílných faktorů až v průběhu přírodních dějů. Fungování společnosti vyžaduje dodržování představy, že by věci měly být na svých místech, ale pouze proto, že je to z nějakých důvodů výhodné.

Prázdný prostor je lidskou představou. Když říkáme, že věc je na svém místě vyjadřujeme tím vlastní názor. Věc je na svém místě tam, kde nám to vyhovuje.