Danuše Jánová

Jaký je rozdíl mezi hromadou kamení, živým tvorem a počítačem….

Už při zběžném pohledu je zřejmá absolutní rozdílnost třech zmíněných termínů, tedy spíše toho ,co si pod těmito pojmy představíme. Mohly by prezentovat obecné rozdělení toho, s čím se můžeme v našem pozemském prostoru setkat. Potom by tedy hromada kamení představovala přírodu neživou, živočich přírodu živou a počítač kulturu vytvořenou člověkem. Uvedené tři systémy vyčerpávají celou reálnou skutečnost. Zdá se , že od jednoho k druhému je nesmírně daleko. Pokud bychom měli určit rozdíly mezi živou a neživou přírodou stáčí zalovit v paměti a vzpomenout si na to co se každý učil v biologii. Charakteristické pro živou přírodu jsou –rozmnožování, vyživování apod. Určující je snaho o zachování života. Živým organismům není jedno co se s nimi stane.

Důležité však je, že celá příroda patří k přirozené výbavě vesmíru. Rozdíl mezi prvními dvěma systémy a kulturou cítíme intuitivně jako mnohem zásadnější. Svět vytvořený člověkem není přirozený, je umělý. Jeho existence je podmíněna lidskou činností.Jaký je tedy vztah mezi kulturou a přírodou? Kdybychom se vrátili k počátkům civilizace, mohli bychom odhalit zcela jednostrannou závislost. Růst a rozvoj civilizace byl podmíněn přírodními podmínkami v oblasti. Příhodné podnebí, úrodnost půdy daly člověku možnost stvořit to ,čemu říkáme kultura. Postupně rostlo lidské okouzlení z vlastních úspěchů a schopností. Velmi často se v dějinách setkáváme s jednostranným přeceňováním výdobytků civilizace oproti tzv. primitivní přírodě. Úroveň roste, zvyšuje se moc kultury, od jednoznačné závislosti se vztah přesunul do roviny konkurence.

Stále tu však figuruje člověk, který nutně potřebuje k přežití zachování rovnováhy mezi přírodou a umělým světem. Může však existovat kultura nebo alespoň její část, bez člověka? Kdybychom přešli z reálu do světa vědecko- fantastických povídek a jejich apokalyptických vizí, pak ano. V tomto žánru se můžeme setkat právě s takovou možností. Nosným námětem mnoha sci-fi je vítězství nejvyspělejších technologií nad člověkem. Člověk by v takovém hypotetickém vývoji událostí byl v roli pouhého zprostředkovatele.

Nabízí se tu podobnost mezi situací ve vztahu příroda – kultura a člověk-umělá inteligence. Jak člověk tak příroda budou vytlačeni (zničeni) tím, čemu umožnili

vzniknout.

Představa o lidské civilizaci jako vrcholu celovesmírného evolučního procesu je pravděpodobně, a to i když budeme možnost vítězství jakýchsi robotů nebo egoistických počítačů brát pouze jako literární fikci, pouze lidskou představou. Jednoduše řečeno, není nikde psáno, že lidská civilizace bude tou konečnou fází vývoje, možná ,že jednou vyhyneme stejně jako dinosauři. To však nemusí znamenat konec světa,ale pouze jednu uzavřenou kapitolu. Nedávno jsem v jednom článku četla, že vývoj živých organismů nesměřuje k stále větší dokonalosti a vyspělosti, ale spíše k energetické úspornosti. Nutno poznamenat, že z tohoto pohledu je homo sapiens skutečně ohroženým druhem.

V úvodu zaznělo tvrzení o rozdílnosti zmiňovaných tří sfér skutečnosti.Patrná je však i jejich vzájemná nezbytná provázanost. Ve stupňovité hierarchii stojí na prvním místě neživá příroda, jako nutný podklad vývoje života i kultury. Neživá příroda také jako jediná z uvedených možností přetrvá všechny přírodní katastrofy i ekologické krize.Koneckonců pro vesmírné děje je to co se děje na naší planetě absolutně nepodstatné. Život i kultura jsou, pokud se neprokáže opak , fixovány právě a jen na Zemi. Společná všem třem úrovním je také základna chemického složení, ta je omezená konečným počtem chemických prvků. Chemické prvky tvoří strukturu neživé přírody, umožňují stavbu živých tkání.

Rozdílné je množství a důležitost informací, které můžeme vyčíst z vnitřní struktury kamene, živočicha nebo počítače. Od jednoduchého rozboru chemického složení , přes genetiku , k fenomenální počítačové paměti. Avšak podstatné je, že jak živá , tak neživá příroda i kultura jsou nositelkami informace, kterou člověk dokáže zpětně dekódovat.