Hmota je jen pojem

Problém, zda je či není hmota pouhým pojmem, podnítil spor mezi realisty a idealisty. Tyto dvě velké skupiny, u nichž můžeme samozřejmě rozlišit další podskupiny, se nemohly shodnout, zda hmota vůbec existuje, zda je stejně jsoucí jako např. ideje, je-li spíše dobrá nebo je původcem zla, jak se často snažili dokázat mnozí "idealisté a mravokárci".

Co vlastně znamená tento pojem, o jehož denotát se přeme.Představy o hmotě se objevily už u prvních řeckých filozofů, kteří se snažili nalézt původní pralátku, z níž je stvořen náš svět. Řecká přírodní filozofie se zajímala především o to, jaké skupenství daná pralátka měla a jakým způsobem se z ní odděloval nám známý svět. Další starořecký směr, který zásadním způsobem ovlivnil náš způsob chápání hmoty, byl atomismus. Oba tyto směry podle mne ovlivňují chápání hmoty dodnes. V prvé řadě tedy hmota jako cosi původního, z čeho všechno vzniklo, vzniká a případně i do čeho zaniká a na straně druhé nám známá skutečnost, která je souborem elementárních částic, ať jim dnes říkáme jakkoli. Tyto dvě pojetí mohou na první pohled vypadat jako protikladná - hmota-substrát prosazována milétskou školou je něčím, co existovalo před naším světem (nebo do čeho náš svět zanikne), ať je to apeiron, vzduch nebo voda, taková hmota, pralátka je jakousi abstrakcí. Naproti tomu hmota jako struktura silami vázaných částic, což jen v mírné modifikaci zastává také dnešní fyzika, je pojetím, které hmotu chápe jako nyní existující jsoucna, jež jsou složeninami dále nedělitelných částeček. Domnívám se, že hmotu, jak ji chápala přírodní, milétská filozofii,tedy jako jakýsi substrát, můžeme velice snadno považovat za pouhý pojem, respektive pouhou abstrakci, již můžeme rozumově zkonstruovat, což však samozřejmě nezaručuje její existenci.

Co si ale počít s důkazy dnešní fyziky, které nás mohou velmi snadno přesvědčit o tom, že elementární částice skutečně existují, svým způsobem se vztahují ke svému okolí a reagují na ně, že jsou základními stavebními částicemi našeho světa. Můžeme vůbec pochybovat o tom , že hmota není jen pojmem? Domnívám se, že pochybovat o hmotě je stále možné, neboť zbývá rozhodnout, zda můžeme elementární částice za hmotu považovat.A je vůbec pojem hmoty nutný? Záměrně pomíjím stanovisko solipsitů,neboť tento spor asi nemůže být dost dobře vyřešen. A snad jen pro ujasnění mého stanoviska musím dodat, že nepochybuji o existenci vnímaného světa i mimo své vědomí.

Proč tedy ještě pochybuji o hmotě? Zdá se mi totiž, že elementární částice, o nichž nás informuje fyzika, nemohou být za hmotu považovány, protože podobně jako pojetí milétské školy nás moderní fyzika odkazuje k čemusi odlišného od námi vnímaného světa. Elementární částice pochopitelně existují tak, jak je popisuje přírodní věda, avšak jejich vnímání bez složitých přístrojů je nemožné, elementární částice jsou běžnému člověku skryty. A pokud je budeme považovat za hmotu, jsme nuceni chápat realitu vícevrstvně.Člověk pohybující se v makrokosmu se s hmotou, tedy s elementárními částicemi, nesetkává bezprostředně, jsou mu přístupny pouze jako myšlené částečky jednotlivých předmětů, jsoucen, jež je teprve schopen poznávat.Moderní fyzika tak paradoxně stírá rozdíl, zdánlivý protiklad, mezi abstraktní hmotou-substrátem milétské filozofické školy a "atomistickým pojetím hmoty", přestože je schopna reálnou existenci částic svými postupy dokázat. Běžným lidem ovšem přese všechny důkazy nezbývá než elementární částice považované fyzikou za hmotu odsoudit jako abstrakci, pouhý pojem.

V této práci jsem se pokusil na základě dvou podle mne nejužívanějších pojetí ukázat, že hmota, i přestože autor uznává existenci materiálního světa, může být považována za pouhý pojem, protože je natolik abstraktní, že není snadné dosadit za ni cokoli konkrétního.