Otázka po bychovi je otázkou po minulosti. Obecně se má za to, že bycha není možné dohnat. Zůstává otázkou, proč ho nikdo z nás nikdy nedožene. Je skutečně tak rychlý, že není možné doufat v jeho doběhnutí? Bych, jak jsem výše naznačil, je symbolem času, respektive minulosti. Ona záhadná, mýtická postava, bych, ovšem není symbolem minulosti ledajaké. Bycha zmiňujeme vždy v souvislosti nějak promrhané minulosti, v souvisloti našich přání a tužeb, které jsou uskutečnitelné pouze v minulé době. Bych je spojen s podmiňovací způsobem,musíme tedy splnit určitou podmínku, abychom mohli vůbec uvažovat o lovu, případně o jeho ulovení. A co je tedy podmínkou lovu bycha?

Lovit (záměrně neužívám slova honit, protože jej považuji za příliš expresivní) bycha je možné pouze v případě, že bychom dokázali "porušit" šipku času. A čas, jak známo, je určen šipkou, která neumožňuje vracet se zpět, pohybovat se dvěma směry. Rozlišujeme, a zde si vypomáhám knihou Stephena W.Hawkinga Stručná historie času, minimálně tři šipky času: kosmologickou, termodynamickou a psychologickou. Všechny tři šipky času spolu úzce souvisí a vzájemně se podmiňují, a proto každá z nich ukazuje stejným směrem. Termodynamická šipka času nás odkazuje směrem, kterým narůstá neuspořádanost - vesmír se stává stále neuspořádanějším, což je podle Hawkinga a druhé termodynamické věty nejpravděpodobnější možnost jeho vývoje. Kosmologická šipka času je určena směrem, kterým se rozpíná vesmír, a psychologická je zobrazením paměti, v níž jsem schopni podržet si věci minulé a nikoli budoucí.

Hawking ve své knize dochází k zajímavému závěru, že psychologická šipka je určena šipkou termodynamickou, tedy že naše subjektivní pojímání času,naše paměť, je určena rostoucí neuspořádaností vesmíru. A především k závěru, a zde si dovolím citovat"neuspořádanost vzrůstá s časem, protože čas měříme právě ve směru narůstající neuspořádanosti". Čas je tímto redukován na pouhý obraz rostoucí neuspořádanosti vesmíru a nemůže se pohybovat dvěma směry jedině proto, že roste nespořádanost. Čas tedy nevyjadřuje nic více než rostoucí neuspořádanost. Je-li druhá termodynamická věta platná (a zdá se, že ano) a je-li pojetí času odvozené z jejích závěrů správné, nechápu k čemu nám pak slouží šipka času, když podle mnou citované věty nevyjadřuje nic jiného než samotný obsah termodynamického zákona. Navíc termodynamická šipka času nevysvětluje rostoucí uspořádanost v některých částech vesmíru - pokud bychom mohli termodynamickou šipku času vztáhnout jen na určitou část vesmíru (např. Zemi), v níž uspořádanost roste, měli bychom snad šipka času vést opačným směrem?

Vraťme se ovšem k samotnému bychovi. Znovu se ptejme, zda jsme schopni splnit podmínku,kterou jsme si stanovili na začátku, zda jsme schopni pronásledovat bycha otočením šipky času. Šipka času, přestože, jak jsem naznačil, nám neposkytuje mnoho dalších informací k druhému termodynamickému zákonu, je podepřena důkazy o rostoucí neuspořádanosti vesmíru a o jeho rozpínání(kosmologická šipka času). Bych se tedy nemusí obávat svých lovců, ať by byli vyzbrojeni podrobnými znalostmi fyziky nebo by si stěží pamatovali, co se událo před několika hodinami (psychologická šipka času je podmíněna, určena šipkou termodynamickou). Honit (to slovo jsem nechtěl použít, takže se za něj omlouvám) bycha je možné pouze v našich představách, což ale nic nezmění na jeho faktické nepolapitelnosti, nebo snad v době, kdy se otočí šipka času, tedy ve fázi smršťování vesmíru.