Tato práce by se měla týkat zákonu, zákonitosti. Možná deterninismu, nutnosti nebo svobody. Ale nadpis, a já bych se rád svou práci omezil tím, co nadpis nabízí, podle mne zákonnitost v žádném případě nenaznačuje. Zdá se jako by zobrazoval kratičký dialog dvou osob nacházejících se před problém, který z jakéhokoli důvodu nehodlají řešit. Jsou pravděpodobně unavení nebo zoufalí z problému, který před nimi stojí a rezignovaně se vzdávají jeho řešení s tím, že to nějak určitě dopadne. Nemá smysl pátrat dále po smyslu jejich rezignace na aktivní řešení problému, ledaže by shodaval s otázkou, kterou bych chtěl (měl) zodpovědět - Opradu všechno nějak dopadne? Pokud ano, tak proč, případně jak?

Na první otázku, již jsem si stanovil, se pokusím odpovědět krátce, protože se podle mne bezprostředně nevztahuje k tématu našeho "setkání". Domnívám se, že všechno nějak dopadne. S klidným svědomím budu toto tvrzení obhajovat před všemi, kteří by s tím snad nesouhlasili. Těžko si vůbec představit, že by něco prostě nějak nedopadlo. Nelze předpokládat, že se veškeré probíhající procesy v určitý moment zastaví, nic se nebude dále vyvíjet, dešťové kapky přestanou dopadat na zem, Poslanecká sněmovna přestane jednat, ať už s výsledkem nebo bez něho. "Dopadnutí" totiž nemusí být ve skutečnosti předpokládaným dopadnutím, např. v případě zmíněných dešťových kapek. Kapky mohou začít poletovat vzduchem, aniž by konečně ve shodě s gravitačními zákony zamířily dolů k Z(z)emi, aniž by dopadly. Jednání Poslanecké sněmovny nemusí nijak dopadnout (rozuměj dojít k jakémukoli řešení-což snad ani není předpokládané dopadnutí), přesto nějak dopadlo. Zanechme ale jazykových hrátek a věnujme se nesrovnatelně závažnějšímu tématu.

Shodli jsme se tedy, doufám, že všechno vůbec (nějak) dopadne. Naskýtají se však otázky, které jsem uvedl na konci prvního odstavce. Nejprve se pokusím zodpovědět otázku, jak všechno (nějak) dopadne. Zdá se mi, že odpověď bude podobně snadná, jako u otázku první a je dokonce zodpovězena samotným nadpisem. Všechno tedy dopadne nějak. Komu se taková odpověď zdá lapidární nebo dokonce nedostatečná, nechť si, prosím, uvědomí obtíže spojené se zodpovídáním této otázky. Abychom totiž mohli odpovědět přesněji, konkrétněji museli bychom znát takové množství informací, které nikdy nebudeme moci získat. Lze si představit, že získáme informace o jednom konkrétním případu a budeme schopni rozhodnout, jak tento konkrétní problém dopadne. Ale znát informace o všem? Ani největší optimista v to nemůže doufat, a proto nezbývá v návaznosti na odpověď otázky první konstatovat pouze, že všechno dopadne nějak. Dobře, smutně, tragicky, rychle, kolmo atd. atd. Hodnocení dopadu je zcela libovolné a závislé na konkrétní situaci. Více k tomuto problému říci nehodlám, a proto se přesunu k otázce třetí a poslední.

Proč všechno dopadne nějak? Dosud jsem se v průběhu zodpovídání otázek vyhnuli jakékoli zmínce o zákonu, zákonitosti, což přitom má být tématem této práce. A přestože jsem byl v úvodním odstavci pesimistický k uplatnění problému zákona, zákonitosti na téma nadpisu, musím se nyní takového pesismu zříci, neboť odpověď na tuto otázku nás zákonitosti přiblíží. Zatím jsme konstatovali pouze to, že všechno nějak dopadne, což, přiznávám, není příliš objevný závěr. Poslední možnost, jak zde reprezentovat něco jiného než samé triviality míjející se s tématem této práce, se tak koncentruje do tohoto odstavce. Obávám se ovšem, že odpověď na otázku, proč všechno nějak, nebude o mnoho objevnější než odpovědi dosavadní. Všechno podle mne nějak dopadne právě proto, že je to jakási zákonitost. Možná jediná, absolutně platná zákonitost, která nám nesděluje nic jiného než, že nic nevyzní do ztracena, že všechno nějak dopadne. Pokud by takový zákon nebyl platný, ukázaly by se jako nepravdivé všechny mé dosavadní odpovědi, což bych samozřejmě nerad. A proto raději nebudu blíže specifikovat problém zákonitost než jsem uvedl dosud. Domnívám se, že je-li nějaký zákon platný, pak právě ten vyjádřený slovy, všecho nějak dopadne. Jsme přinejmenším determinováni tímto. Zda-li jsem nesvobodní i v dalších oblastech, zda-li můžeme ovlivnit, jak něco dopadne nebo je náš život dopředu nalinkován, nechci už dále řešit. Tímto zdlouhavým postupem jsme tak nakonec za pomoci nadpisu získali zákon, nezrušitelnou jistotu, že všechno nějak dopadne.