Pojmy příroda, vesmír a svět se svým významem do značné míry kryjí, ale v jejich užívání a chápání se objevují také určité rozdíly.

Pojem příroda se jeví jako člověku nejbližší. Do přírody vyjíždí na víkend z měst řada lidí, v ulicích občas demonstrují ochránci přírody, řada zemí může být právem hrdá na své přírodní bohatství, vědci se snaží rozpoznat základní přírodní zákony, v médiích sledujeme úspěchy na poli podrobování si přírody, ale také záběry přírodních katastrof ukazující lidskou bezmocnost proti přírodním silám.

Příroda zde vystupuje v důvěrném spojení s člověkem, kdy návrat do jejího lůna představuje ideál šťastného života, ovšem nezřídka je příroda stavěna do protikladu k člověku a lidský rod má být určen k ovládání přírody. Původ tohoto postoje je spatřován jak v přístupu křesťanství, protože již v Genesi je člověk označen za pána všeho tvorstva, tak v dualismu Descartovy filosofie, neboť res extensa má být pasivní vůči res cogitans a libovolně formovatelná. Snad není nutné dodávat, že tento způsob uvažování je do značné míry schematický.

V lidském myšlení a vyjadřování je pojmem "příroda" označováno často to, co ještě nebylo lidskou kulturní činností natolik pozměněno, že již není možné rozpoznat stav před příchodem člověka. Tím je naznačeno, že při řeči o přírodě většinou nemáme na mysli lidskou společnost. Obvykle je příroda dělena na živou a neživou.

Pojem "vesmír" je naopak značně neosobní. Řecký výraz "KOSMOS" odkazuje na ideu neosobního řádu, na uspořádání, které svými zákony zajišťuje možnost existence elementárních stavebních kamenů (tento termín bych prozatím raději neupřesňoval, i když se poslední dobou řada vědců přiklání k názoru, že by mohlo jít o tzv. "superstruny") i možnost jejich formování do složitějších struktur.

Německý výraz "All" zase naznačuje, že vesmír by měl pojímat veškerou hmotu a energii. Toto je ovšem korigováno tím, že se ve vědecko-fantastické literatuře, ale i mezi vědci diskutuje o existenci jiných vesmírů, tedy o běžným způsobem nedosažitelných oblastech, ve kterých mohou platit zcela odlišné fyzikální zákony.

Pojem "svět" se pak jeví jako nejméně určitý. S jeho použitím se můžeme setkat jak v geograficky omezeném rozsahu, např. ve výrazu "Nový svět" v souvislosti s objevem Ameriky, ale také ve významu mnohem širším, když jsou s nadějí nebo s obavami očekávány návštěvy z jiných světů. Není ovšem vyloučeno ani použití tohoto pojmu ve významu širším, než je pojem "vesmír", když jednotlivé vesmíry představují jen oblasti světa.

Můžeme však mluvit také o světě hudby, zajímat se o problémy třetího světa, nebo se setkat s člověkem, který nám připadá, jakoby žil v jiném světě. Zdá se tedy, že výraz "svět" vyjadřuje v těchto spojeních určitý výsek reality, na který jsme v těchto případech zaměřeni.