Méně obvyklá verze poměrně známého přísloví, nás staví před zajímavý fakt, který nás nutí přehodnotit způsob získávání poznatků a jejich význam pro budoucnost. Informační hodnota této jediné věty, která může nezasvěcenci do tajů uplývání života znít poněkud podezřele, je vskutku ohromující. Ještě větší přínos však má pro praxi všedního dne. Musíme ovšem nejprve prozkoumat, které konkrétní poznatky jsou v této jediné větě obsaženy.

Nespornou předností diskutovaného mírně pozměněného rčení je, jak jsme si již stihli povšimnout, jeho obsažnost. V tom je však přítomna také jedna nezanedbatelná nevýhoda, kterou je jistá neurčitost. Problematickou část tvoří hned úvodní, a podle mého skromného tušení možná nejdůležitější slovo "co". Je sice pravda, že dvě písmena ještě slovo tvořit nemusí, ale český, tedy náš mateřský jazyk nás ujišťuje, že o slovo opravdu jde, a to ne ledajaké. Je to totiž zájmeno. A zájmena obvykle něco zastupují. Toto "něco" pak má v našem případě jistě dalekosáhlý význam.

Pokud by zmíněné zájmeno zastupovalo všechny vědomosti a dovednosti, které jedinec stihne v nepříliš jasně vymezeném období zvaném "mládí" pojmout, pak by nás druhá část přísloví vyvedla z omylu, že si ve stáří budeme moci užívat toho, co jsme kdysi cílevědomou snahou získali. Znamenalo by to tedy, že člověk nestihne ve stáří použít nic z toho, co se naučil. To je pravdivé minimálně pro toho, kdo se stáří vůbec nedočká. To je ovšem pouze krajní možnost. Najde se řada lidí, o kterých lze říci, že prožívají období života nazývané "stáří". Pak je otázkou, zda používají něco z toho, co se naučili v mládí. Pokud mohu mluvit ze své zkušenosti, řada lidí i ve stáří chodí a mluví (někdy snad až zbytečně moc), což jsou nesporně činnosti naučené v již raném mládí. O řadě seniorů se též říká, že pijí jako zamlada (pochopitelně není řeč o mléku). Podle toho se zdá, že se naše přísloví nevztahuje na všechny vědomosti a dovednosti.

Zbývá tedy, že se týká pouze některých věcí v mládí naučených. Důvodem platnosti pak je čas. Z fyzikálního hlediska je sice mládí poměrně krátké, ale fyziologické procesy probíhají výrazně rychleji a člověk je schopen přijmout také více podnětů, tedy se i ledacos naučit. Stáří pak může být v některých, nechci říkat nutně šťastnějších, případech výrazně delší, ale čas utíká zcela jiným tempem. Vzhledem ke zpomalení biologických procesů vzhledem k fyzikálnímu času, se pak k řadě věcí vůbec nedostaneme, i kdyby nám to fyzická a psychická kondice dovolily (což vůbec není samozřejmé).